pátek 30. března 2012

Kamarád ježek

Letošní zima byla poněkud zvláštní. Náš kamarád ježek se vůbec nezazimoval, nebo se probudil uprostřed zimy, těžko říci.  Je malý a nevěřila jsem, že přežije. Ještěže naši kočičáci jsou kamarádští a rádi se v nouzi podělí o své jídlo.




středa 21. března 2012

Dárek

Dnes nám pošta doručila balíček od tety Hely. V balíčku byla dvě trička s Hellou Kitty, které teta sama vyrobila. Bylo to obrovské překvapení a nespočet radosti. Sárinka si tričko s Hellou Kitty dlouho přála a  byla doslova nadšená. Tímto moc tetě děkujeme za její několikahodinovou práci. Chtěla bych se pokusit o něco podobného, ale tak dokonalé to asi nebude! Ale barvy už mám:-)
                                                 D Ě K U J E M E............






pátek 16. března 2012

Sněženky

Babička měla svátek a tak jsme opět vyráběli. Potřebovala jsem něco rychlého a jednoduchého. Výroba sněženek opravdu nezabrala více jak       15 minut práce, materiálově zcela nenáročné.

Dýňová semínka jsem sehnala jen v okrové barvě, proto jsem je přetřela bílou temperou.

Citace z diskuze

Tady je citace z diskuze ze včerejšího dne  na : http://www.narodni-rada.cz,  který mne oslovil a snad osloví i všechny ostatní:

Titulek: Nejsme ovce

Naše vláda si pořád myslí, že jsme tupé ovce co jen bučí a všechno odsouhlasí. Ale zapomněli, že mi matky se měníme na lvice, když musíme bránit mláďata. Já jsem úplně klidný člověk, ale když moje děti se musí rozhodovat, jestli koupí dětem léky nebo jídlo, protože obojí pro naše nejmenší je nemravně drahé. A to nemluvím o sobě, bylo mi v lékarně řečeno u několik léků, že je nehradí pojištovna, že si je musím zaplatit zrovna tak jako mamky malých dětí sirupy a nejsou to malé částky. Takže se měním ve lvici a dokážu i kousat. Tak odpoledne na náměstí.

Titulek: já jdu

Proč tam půjdu ?
Není mi jedno, že v Čechách je život drahý nebo dražší než v okolních státech, ale nemám šanci poctivou prací si na něj vydělat.
Není mi jedno, že naše Česká vláda pokračuje ve fašistickém duchu a s malou obměnou prosazuje zřízení, které u nás fungovalo za Protektorátu. Ta malá obměna je to, že nás nemůžou střílet, ale mohou kdykoliv koholiv dostat pod hranici chudoby.
Není mi jedno, že místo kriminalizování zlodějin se ruší všechno, čeho jsme dokázali docílit. Byli jsme jedna z nejvyspělejších zemí a dnes jsme nesoběstační a na úrovni rozvojových zemí.
Kdyby byly současné strany u moci od II.sv. války, tak dodnes většina z nás nezná splachovací záchod.

Budoucnost vidím tak, že nebudeme mít právo na nic, jen platit, platit, platit..a umřít.

PROSÍM I VY NEBUĎTE LHOSTEJNÍ K TÉTO SITUACI, UŽ JEN KVŮLI BUDOUCNOSTI NAŠICH DĚTÍ!! PODPOŘTE ZMĚNU ZA LEPŠÍ ŽIVOT OBYČEJNÝCH LIDÍ...


Mirek..

čtvrtek 15. března 2012

Holešovská výzva v Olomouci

Dnes jsme šli s Mirkem podpořit demostraci, tak zvanou Holešovskou výzvu. Na poslední chvíli jsme se dozvěděli, že byla demonstrace v Olomouci odvolána z důvodu očekávané malé účasti, což mne dost popudilo. Prý tam nebude ani noha. Nevím, jestli má někdo věštecké schopnosti, ale my se odradit nenechali a na demostraci šli! Před radnicí se sešlo kolem 200 lidí různého věku. Svolávatel tam opravdu nebyl, ale i tak nelituji. Zaznělo několik zajímavých názorů, ukáply i slzy. Mísily se zde emoce vzteku, ale i beznaděje, odhodlání, ale i pochyby jak dál. Klobouk dolů před všemi těmi zůčastněnými lidmi. Nebáli se přijít a říci svůj názor. Nebylo to žádné bezduché tlachání a proto všem moc děkuji.
Demonstrace probíhaly ve všech větších městech a účast byla poměrně velká. Nebyla však zajímavá pro média. V hlavním zpravodajství TV Nova nebyla o této demonstraci jediná zmínka. Jedná se přeci "jen" o požadavek tisíců lidí na demisi vlády a to přeci není žádná senzace. Lépe se přeci kouká na nový přírustek v ZOO, nebo vtipné video z internetu.
Není mi lhostejné, co se v poslední době v naší zemi děje. Chci změnu a to dost razantní! Nechci už více dělat obětního beránka a dívat se, jak se ničí a rozkrádá i to poslední, co tu ještě zbylo. Nechci být považována za totálního tupce, kterého ze mne dosavadní vláda dělá. Nechci být pokusným králíkem, na kterém se provádí pokusy, co vlastně všechno vydrží. Mám ráda své děti a proto musím udělat něco pro jejich budoucnost.


úterý 13. března 2012

Dračí máma

Monika mi dovolila zde publikovat překlad eseje "Notes From a Dragon Mom" v The New York Times z 15.10.2011. Autorkou je Emily Rapp. Tímto ji i Martinovi moc děkuji za citlivý překlad a tím umožnění nahlédnutí do zcela odlišného světa, který je jim bohužel tak blízký. Myslím, že k tomu není třeba komentáře...... Děkuji.

Dračí máma

Emily Rapp je autorkou knihy „Poster child: A Memoir“. Vyučuje tvůrčí psaní a design na univerzitě v Santa Fe.
Santa Fe, N. M.

Můj syn Ronald se na mě podívá a zvedne jedno obočí. Jeho oči jsou bystré a soustředěné. Ronan znamená v irském jazyce „malý tuleň“. Přesně ho to vystihuje.
Začnu tím nejpodstatnějším a zároveň nejkrutějším. Synovi je 18 měsíců a pravděpodobně se nedožije svých třetích narozenin. Narodil se s Tay-Sachsovou chorobou, také známou jako GM2 gangliozidóza. Jde o velmi vzácnou dědičnou metabolickou poruchu. Ronan pomalu upadá do vegetativního stádia. Zanedlouho nebude schopen pohybu, bude upoután na lůžko, bude trpět epileptickými záchvaty, ztratí všechny smysly a nakonec zemře. Neexistuje žádný způsob léčby.

Jaké je být rodičem bez jistoty, bez budoucnosti, s vědomím, že své dítě ztrácíte – kousek po kousku, kdy každý ten malý kousek nepředstavitelně bolí?

Deprimující? Rozhodně. Ale ne bez moudrosti, ne bez hlubokého pochopení této lidské zkušenosti, těžce vyhraných lekcích utvářených skrz smutek a beznaděj a také hlubokou nesobeckou láskou pro druhého. Tato láska nás učí jak nebýt pouze matkou či otcem, ale jak se stát dobrou lidskou bytostí.

Rady a tipy jak se stát dobrým rodičem jsou – zcela přirozeně - zaměřeny na budoucnost. Mohu to potvrdit. V těhotenství jsem přečetla všechny časopisy pro nastávající rodiče. Zhltla jsem každou rodičovskou příručku, která mi přišla pod ruku. S manželem jsme hodně přemýšleli o všech tématech, jež se nabízely: budu-li kojit, zlepším mozkovou aktivitu dítěte? Budou hodiny hudby dobré pro rozvoj kognitivních schopností mého dítěte? Pomůže vhodný výběr předškolního zařízení k tomu, aby se dostal na tu správnou univerzitu? ...Vytvořila jsem celý seznam věcí. Plánovala jsem, přemítala jsem a doufala. Budoucnost, budoucnost, budoucnost.

Nikdy jsme nepřemýšleli nad tím, jaké to je být rodiči dítěte, pro nějž není budoucnost. Předporodní test, který jsem absolvovala na Tay-Sachsovu chorobu byl negativní, i když náš genetický poradce si myslel, že takový test nepotřebuji, protože nejsem židovského vyznání. Tay-Sachsova choroba se vyskytuje ve větší míře pouze právě u Židů, především ve větvi Aschenazi. Ale byla jsem tak trochu posedlá a nechala jsem si test udělat. Dvakrát. Oba testy byly negativní.

Všechny naše plány, seznamy, rady a doporučení, které jsem před narozením Ronana přečetla a vymyslela, nemají nyní žádný smysl. Ať pro Ronana uděláme cokoliv, budeme-li kupovat výrobky v bio kvalitě či ne; použijeme-li látkové pleny, anebo jednorázové; budeme-li citlivými a vnímavými rodiči – stejně zemře. Všechny naše plány, které v jednu chvíli tolik znamenaly, najednou neznamenají vůbec nic.

Všichni rodiče chtějí, aby se jejich dítě vyvíjelo. Vše je důležité Přihlašujeme děti do hudebních kroužků, chodíme s nimi plavat... atd., prostě doufáme, že v některé z těchto činností bude naše dítě talentované a vynikne nad ostatními, že bude jedinečné. A potažmo i my, pyšní rodiče. Rodičovství ze své podstaty předpokládá, že dítě přežije své rodiče a - v ideálním případě - bude úspěšné, možná dokonce dosáhne i něčeho výjimečného. Kniha „ Battle Hymn of the Tiger Mother“ (Bojovná hymna tygří matky) od Amy Chuanové je další novou příručkou pro rodiče, kteří doufají, že se jejich dítě vydá výše zmíněnou cestou. Kniha je nabitá a prostoupená myšlenkou, že dobré a cílené investice do vašeho dítěte se vyplatí, přinesou kýžené ovoce a zaručí jim št'astný a bohatý život.

Já jsem budoucnost opustila. A s ní spojené představy o tom, jak Ronan zvládl příjímací test na vysokou na výbornou, nebo jak za mnou spěchá přes celou aulu, aby mi ukázal diplom o úspěšném ukončení studií na Harvardu. Nečekáme na to, až nás Ronan učiní št'astnými. Neočekáváme, že se nám naše investice do něj v budoucnu vrátí. Přestali jsme sledovat grafy, které vymezují jednotlivá období vývoje, v čekárnách dětských lékařů nečteme časopisy určené rodičům. Ronan nám dal nesmírnou volnost. Jsme osvobozeni od očekávání. Žijeme v kouzelném světě, v němž nejsou stanoveny žádné cíle, žádné ceny, vyznamenání, žádné výsledky, které je potřeba sledovat, hodnotit nebo porovnávat.

Náš každodenní život je po většinu času klidný. A v tom klidu je určitá blaženost a štěstí. Mazlení, krmení, spánek – takový byl můj den se synem. Může se dívat na televizi, kdy se mu zachce; může mít puding a tvarohový dort na snídani, oběd i večeři. Jsme velmi liberální domácnost. Zároveň děláme jen to nejlepší pro naše dítě. Dáváme mu pouze čerstvá jídla, čistíme mu zuby, staráme se, aby byl čistý, v teple a odpočinutý a ….. zdravý? Ale tak či tak, o to tu vlastně vůbec nejde. To jediné na čem záleží, je láska. Říkáme mu stále, jak moc ho máme rádi a nevadí nám, že nám nerozumí. Dáváme mu prostor a pobízíme ho, aby dělat věci, které sám svede, ale - na rozdíl od nás - nemá ego ani žádné ambice.

Ronanovi se nebude dařit, nebude úspěšným (v tom významu, v jakém úspěšnost chápe současná společnost). Nikdy nebude ani chodit a nikdy neřekne „ mami“ a já nikdy nebudu „tygří“ mámou.
Mámy a tátové dětí, které trpí nevyléčitelnou nemocí, jsou na úplně jiné vlně. Naše cíle jsou jednoduché a zároveň děsivé - pomáháme našim dětem žít v minimálním nepohodlí a s maximální důstojností, nebudeme naše děti doprovázet na cestě za slibnou a úspěšnou kariérou. My je budeme předčasně doprovázet na jejich poslední cestě. Připravíme se na jejich odchod a potom se pokusíme o nemožné: žít dál, navždy poznamenáni touto strašlivou ztrátou. To vyžaduje jiný druh divokosti. Vyžaduje to nový způsob myšlení, prostě jsme jinými „zvířaty“. My jsme „dračí“ rodiče: divocí, věrní a milující až za hrob. Naše zkušenost nás naučila jak být rodiči současnosti, rodiči tohoto okamžiku. Pro rodičovství samo o sobě (ve své nejčistší podobě), pro lidskost obsaženou samu v sobě, i když si to asi protiřečí s tradičním pojetím toho, jak na tuto věc nahlížíme.

Dračích rodičů se na radu NIKDO neptá. Všichni se nás bojí. Náš smutek lze jen těžko pochopit a je velmi nepříjemný. Jistoty, které většina rodičů má, se nás netýkají a abych pravdu řekla, připadají nám někdy hloupé. Naše příběhy jsou děsivé a sázky jsou neuvěřitelně vysoko. Konverzace typu, který lék na epileptický záchvat je účinnější, nebo jak nakrmit dítě, jež má problémy s polykáním, zní z našich úst stejně jako vulgarity u slavnostního oběda nebo na dětském hřišti. Nebo jako pan Spock náhle ovládaný Al Gorem, my nabízíme nepohodlnou pravdu a prorokujeme zkázu.

Od rodičů se očekává, obzvláště v této zemi, že budou něco jako nadlidi. Že budou vychovávat děti, které budou lepší než všechny ostatní děti. Nechtějí vidět, co vidíme my. Pravdu o jejich dětech i o nich samých: že nic z toho není napořád.

Prošla bych klidně peklem, kdyby to mělo zachránit mého syna. Riskla bych to a vydala bych se bojovat proti celému vojsku pouze s prakem a kamenem v ruce stejně, jako se vydal David proti Goliášovi, pokud by to mělo něčemu pomoci. Ale nepomůže. Můžu křičet z plných plic, jak je tato nemoc nespravedlivá, ale nic nezměním. Co ale můžu udělat? Udělat vše, co bude v mých silách, abych uchránila syna od bolestí a nakonec udělat to nejtěžší – něco, co nemusí - díky Bohu - udělat většina rodičů - milovat syna až do konce jeho života a nechat ho odejít.

Ale dnes je Ronan naživu a jeho dech voní po sladké rýži. Vidím se v jeho zelenkavo-zlatých očích. Jsem jeho odrazem a ne naopak. A tak by to mělo být. Alespoň si to myslím. Náš příběh je příběhem o lásce. A tak jako všechny skutečné příběhy o ryzí lásce i ten náš zahrnuje ztrátu milovaného. Podle mého, rodičovství znamená milovat své dítě dnes. V tuto chvíli. A to je to jediné skutečné, opravdové, co si žádný rodič, nikde na světě, nemůže dovolit promeškat.


                                          
Emily Rapp se synem Ronem trpícím Tay-Sachsovou chorobou.

pondělí 12. března 2012

Pro odlehčení -dotaz zaslaný LIDLu

Lidl stáhl z prodeje sirup DIZZY bez konzervantů a umělých sladidel a dnes je v Olomouci k dostání pouze sirup s aspartamem,acesulfamem atd.Jsou to sirupy za obdobnou cenu asi do 30kč.
Tak jsem jim napsal...
Případnou odpověď sem dodám..
A já se ptám,proč stahují z prodeje potraviny v přijatelném složení a v dostupné cenové relaci pro většinu lidí v ČR a k dostání je teď pouze sirup plný chemie za obdobnou cenu??

Mirek-tatínek Sárinky

Dotaz zde:

LIDL
 Sladovní 113/1 779 00  Olomouc-Pavlovičky

Dobrý den,
jsem velmi zklamán s ukončením prodeje sirupu DIZZY,jak jsem se v diskuzi na netu dozvěděl a který si naše rodina oblíbila zejména z důvodu dostupné ceny a hlavně složení bez umělých sladidel a konzervantů.Začal jsem u vás velmi často nakupovat různý sortiment.Máte vesměs kvalitní výrobky,ale přesto si kladu otázku..
Proč vyřadíte ze sortimentu výrobek který neobsahuje umělá sladidla ani konzervanty,vyjma E330 a v současné době,(dnes 12.03.2012),je k dostání pouze sirup,jehož jméno teď nevím,ale je ve skleněné láhvi a obsahuje umělá sladidla Aspartam,Acesulfam?Dál jsem složení již nečetl a vím,že si takový výrobek nikdy nekoupím.Firmě LIDL jde také pouze o zisk a ne o spokojenost zákazníků?Nevíte že takové přidané látky nejsou zdraví prospěšné?LIDL jsem si v poslední době považoval,že se ve vašich regálech dalo najít hodně výrobků s s minimem přidaných umělých aditiv a konzervantů,ale pravděpodobně budu muset své mínění přehodnotit...
Prosím o vaše vyjádření k otázce.

Teď odkliknu povinné pole ve vašem kontaktním formuláři,že souhlasím s poskytnutím výše uvedených osobních údajů LIDLu a že souhlasím s tím, že mé osobní údaje budou nejpozději 3 měsíce po uzavření požadavku/dotazu vymazány nebo zablokovány.

Teď oznamuji já vám,že tento dotaz a případnou odpověď na něj,zveřejním na internetovém blogu a tam bude k dispozici stále.

S pozdravem zatím Váš celkem spokojený zákazník
Miroslav Skála

P.S. Děkuji za odpověď

neděle 11. března 2012

Srdce z papírových růží

Dnes jsme byli na oslavě, babička oslavila již 85. narozeniny.  Přemýšlela jsem, co babičce vyrobíme (mám jen přes 300 nápadů:-)). Nakonec jsem vybrala srdíčko z papírových růží s nádechem nostalgie starých časů. Výroba je celkem jednoduchá a Lukáška výroba růžiček bavila. Původně mělo být na srdci 85 růží, ale skončili jsme na 76. Srdíčko mělo ale i tak velký úspěch.
Materiálově zcela nenáročná záležitost. Postačí jen karton (šablona srdce), nůžky, stará kniha, stuha, korálky a tavná pistole.
Podrobný návod  zde






Od Lukáška jsem dostala krásnou růži.

sobota 10. března 2012

FOR MODEL 2012

Na FOR MODEL jsme už Sárinku vzali sebou. Loňskou výstavu docela obstála, letos ji vysloveně nebavila. Řekla bych, že neměla ani chuť někam chodit, natož něco sledovat. Bála se schodů, létající ryby ani panenky nezabraly. Ikdyž několikrát protestně lehla na zem, přesto odcházela spokojená, protože jsem jí koupila hranolky s kečupem.Výstava byla výborná, ale k vzhledem k počtu návštěvníků pro Sárinku nevhodná. Přesto nelituji, že jsme ji na výstavu vzali.