středa 29. února 2012

Ocenění

Dnes jsem obdržela od  Andi  krásné ocenění. Má pro mne zvláštní kouzlo, protože jsem ho dostala od člověka, který si sám našel cestu do našeho, tak odlišného světa. Od člověka s velkým srdcem, ale i naprosto úžasnými věcičkami. Vždy jen tiše polykám a říkám si, že bych to taky tak chtěla umět...
 Děkuji



I pro mne byla nelehká volba vybrat jen 5 blogů, protože mám ráda všechny blogy, které navštěvuji a rozhodně si všechny ocenění zaslouží. Za všemi je spousta práce, ať už té fyzické nebo duševní, nesobeckost podělit se s ostatními a především láska a úcta k člověku. Všem vám moc děkuji. 

Ocenění uděluji:

(za její neskutečnou píli a krásný nový obchůdek)
(za její psaní v deníčku a její skvělý internetový obchod)
(její blog je částečně uzavřen, ale já tam stále ráda chodím, nejen kvůli skvělým písničkám a básničkám)
(za skvělé povídání)
(za naprosto originální nápady)

a protože neumím počítat
(za její videa a tipy) 


a aby se má radost ještě umocnila, přišlo mi další krásné ocenění od  Raďuli.
Moc, moc, moc děkuji. Náleží všem ostatním blogům, které mám tak ráda a které nemohly být oceněny z důvodu podmínky počtu. Ještě jednou děkuji a přeji vám takovou radost, jakou jste mi dali vy tímto oceněním. 
Děkuji. 

 

sobota 25. února 2012

Trochu toho umění

Sárinka se v poslední době nějak rozmalovala, což jsem velmi ráda. Když se do něčeho pustí, je to vždy ve velkém, žádné troškaření. Měla bych si asi pořídit nějakou dílničku na výrobu papíru nebo vyřídit velkoobchodní slevu v papírnách, jestli tady ještě nějaké vůbec existují! Líbí se mi, že hodně maluje zážitky, které sama prožila, hlavně slovesa, která nám stále nejdou.

                                Andělé, taktéž nejmalovanější téma.
                                                      Anděl č. 2
                                                Skupinka andělů.
                                           Kašpárek a zase anděl.
                                              Vánoční stromeček.
 Dárečky pro Sárinku (celoroční téma). Koukala jsem, že to i sama podepsala.
                                             Dárečky pro Lukáška.
                                              Darování dárečků.
                                              Holka peče sušenky.
                                  Mikuláš, anděl, čert jdou do školy.

                                                        Hodiny.
                                                  Číselná řada.
                                                   Úkol na čísla.

                                                        Oslava
                                                        Cvičení
                                                     Na kolotoči
Holky věsí prádlo.

čtvrtek 23. února 2012

Zánět okostnice

Jelikož bolesti zoubků u Sárinky neustávaly, rozhodli jsme se řešit objednání Sárinky v zubním středisku raději osobně, už ne telefonicky. Neměla jsem k tomu po minulém telefonátu moc chuti ani odvahy, ale nic jiného nám nezbývalo. Někdy nemám na určité věci sílu ani energii a potřebuji popostrčit, nakopnout. V takových chvílích je povzbudivé vědět, že jsme na to dva, že tu tíhu nenesu jen sama. Tentokrát nám vůbec nikdo nekladl zbytečné otázky, nikdo nás neobviňoval, naopak, paní zubařka si nás pozvala do ordinace a vše nám vysvětlila. Také jsme nemuseli čekat na vyšetření Sárinky měsíce, jak mi bylo sestrou dříve sděleno, ale měli jsme přijít hned druhý den. Sárinka měla zkaženou pětku, která jí způsobila záněk okostnice, takže musel zoubek ven. Musím pochválit přístup a profesionalitu paní doktorky, která za takových podmínek vše bravurně zvládla. Sárinka se pochopitelně bránila a ječela co to dalo, ale ustáli jsme to. Já jsem se sice ještě hodinu po zákroku klepala jak ratlík a Mirkovi taky nebylo zrovna nejlíp, ale zub byl venku. Sárinka dostala od paní doktorky plyšové prasátko, pexeso, knížečky, což je v dnešní době a ještě od státního zařízení naprosto šokující. Další termín máme začátkem března, tak doufám, že ji tam dostaneme. Aby nám ta radost ale netrvala dlouho, dnes se nám pokazilo auto a vypadá to na větší opravu. Prostě z bláta do louže, ale mě už to ani nepřekvapuje, pomalu si zvykám, protože může být ještě hůř. Aspoň to všichni říkají.....

čtvrtek 16. února 2012

Nový rok

Koncem roku jsem si přála, aby ten nadcházející rok byl alespoň stejný nebo o trochu lepší než ten stávající. Ani ve snu mne nenapadlo, jaká překvapení se na nás chystají. Kromě nemocí, které jsou téměř na denním pořádku, nás zasáhla existenční krize. Začátkem ledna přišla zprávička, že náš rodinný rozpočet je díky vládě o Kč 2800,- chudší. Dnes přišla další rána, Mirek přišel o práci. Prosperující firma se ze dne na den rozhodla, že svoji činnost ukončí. Je to pro nás velká rána, protože máme nemalé úvěry od banky, barák nedostavěný, náklady na topení, elektřinu a vodu  už také nejsou zanedbatelné. Dnes jsme ztratili i tu poslední jistotu, co jsme ještě měli. Jsem v nějaké agónii, nekřičím, nebrečím, jsem nějak "mimo". Co bude dál?             Moc pěkně nám ten rok 2012 začal a děsím se, co nám ještě přinese.

středa 15. února 2012

Sněhová Hello Kitty

Tak jsme se letošní zimu konečně dočkali a sníh dorazil i k nám do Olomouce. Já zrovna štěstím nezářím, protože z bílých závějí vidím hned druhý den hnědou brečku, málokdy sníh vydrží do druhého dne. Obvykle máme z této chvilkové krásy jen promáčené boty a obložené topení mokrým oblečením. Jinak to ale vidí Mirkovy oči. Dnes počítal snad každou spadlou vločku a hlášení teploty (kvůli případnému tání) jsem měla snad každých        10 minut. Jako každý rok mohl konečně dětem postavit sněhuláka, letos to jednoznačně vyhrála Hello Kitty, jak jinak. Modelem mu stáli naši dva kočičáci.








úterý 14. února 2012

Valentýn

Valentýna neslavíme, ale protože se skoro už 3 týdny díky nemocem flákáme, tak jsme vyrobili alespoň pár srdíček, hlavně pro babičky. Tiskátko je z brambory.
Srdíčko z malých pásků jsem nakonec vyrobila já. Pro Sárinku byla výroba těžká, Lukášek neměl zase tu trpělivost.
  
Patří všem, mému srdci blízkým lidem. 


pátek 3. února 2012

I jídlo patří k životu

Nejdříve jsem váhala, zda tento příspěvek vůbec publikovat na blogu o autismu, ale nakonec jsem dospěla k názoru, že i jídlo patří k životu. Mirek rád vaří a ještě raději experimentuje. Jeho vaření sice trvá dlouhé hodiny a končí někde v nočních hodinách, ale obvykle výsledek stojí zato. Vše musí mít jasný postup, vybrané suroviny, přesný čas. Když pozoruji, s jakou láskou umývá kuře, jak se s ním doslova mazlí, jen žasnu. Jsem jeho naprostý opak, protože já vařím naopak  rychle, žádné mazlení, obvykle ze surovin co dům dá. Velkým rozdílem mezi námi je také kuchyně "po". Já uklízím v průběhu vaření, po jeho "akci" je potřeba pozvat nejméně pětičlenou uklízecí četu. Nedávno pekl opilé kuře. Je to velmi jednoduché, ale přitom chutné. 
 


 Opilé kuře

Máslem vymažeme pekáč, na jehož dno poklademe cibuli pokrájenou na kolečka (množství podle chuti) a na měsíčky nakrájené oloupané jablko.          Do kuřete taktéž vložíme nakrájenou cibuli a jablko, kousek másla, bobkový list a nové koření. Kuře celé okořeníme adžikou a v pekáči pod poklicí pečeme 20 minut v 200 st. vyhřáté troubě. Po 20 minutách kuře vytáhneme a polijeme nálevem, který jsme si připravili ze 2 -3 dcl červeného vína, 2 čajových lžiček sojové omáčky, 2 čajových lžiček worchesteru, 5 stroužků česneku, soli, bobkového listu a nového koření. Pečeme do změknutí asi 60 minut, průběžně podléváme vínem, popř. zbylým nálevem. Posledních 10 minut odkryjeme kvůli kůrčičce.

Motivační kalendář pro děti

U Moniky v obchůdku jsem objevila zajímavý nápad na motivační kalendář pro děti. Chtěla jsem si ho objednat, ale jelikož máme velkou sbírku nevyužitých samolepek, rozhodla jsem se, že motivační kalendář vyrobím na zkoušku sama. Neočekávala jsem nějaké nadšení, natož motivaci za samolepky. O to víc jsem byla překvapena uklízejícím Lukáškem, který se snaží, jen aby byl odměněn samolepkou. Nevím, jestli význam kalendáře dostatečně pochopila Sárinka, ale poctivě se chodí dívat na udělované samolepky. Dnes dostala prvního šklebíka a říkala "špatně", tak si myslím, že částečně jeho smysl chápe. Nejvíce se mi na kalendáři líbí zhodnocení týdne - co jsme zažili, co nového víme, co vylepšíme, co nás rozesmálo. Lukášek jde z obědu a neví, co bylo na oběd. Těžko z něho páčíme zážitky, dojmy, proto se mi líbí i to celkové zhodnocení a uvědomění si, co jsme za ten týden vlastně prožili. Možná to nadšení ze samolepek brzy opadne, ale i za těch pár dní úklidu a snažení za to určitě stojí.