pondělí 24. prosince 2012

                        Šťastné a veselé
                                   přejí  
      Lenka, Mirek, Sárinka a Lukášek                                                           

sobota 29. září 2012

Etapy života

V mém životě se prolínají různé etapy, každá je svým způsoben specifická a vyžaduje něco jiného, jiný pohled na svět. Já jednu o prázdninách zažila. Za ty dva měsíce jsem si hodně odpočinula. Odpočinula si od únavného cestování do školky, úkolů pro prvňáčky, řešení starostí běžného života. Nějak jsem se na ty dva měsíce od všeho toho denního kolotoče osvobodila a začala žít trochu svým životem. Přestala jsem laminovat, hledat po nocích neustále nové a nové úkoly, našla jsem si určitý druh uplatnění, který nemá se Sárinčenou  nemocí nic společného. Přišlo mi najednou, že jsem začala normálně žít. Nic tak převratného se u Sárinky ohledně její diagnózy nestalo, jen já trochu zmírnila tlak na sebe. I když musím Sárinku pochválit, dělá neustále pokroky a snaží se, což mi dovoluje takové abnormality. Vše souvisí se vším. Blog o Sárince, který byl mou denní náplní a bez kterého bych asi denně neusnula, jsem začala odtahovat. Psát bylo stále o čem, ale já najednou neměla tu potřebu. Sama sebe se ptám, proč ta náhlá změna? Možná je to tím, že jsem o prázdninách zažila určitou "normálnost" a blog by mne v podvědomí vracel k autismu, o kterém je. Nedá se všechno setřepat a udělat za vším tlustou čáru. Starosti ani problémy nic nevymaže, ale občasný úlet do normálnosti je úžasný. Kdo žije se zdravými dětmi, možná moje slova nepochopí. Určitě se zase k psaní blogu o Sárince vrátím, mám toho spoustu na srdci. Jen nevím, kdy....
Chtěla bych moc poděkovat, že na můj blog stále chodíte a přišly mi i e-maily, co je s námi. DĚKUJI.
Ze Sárinky se stala prvňačka. Pocity jsou jako vždy smíšené. Na školu se těšila, spíš na to, že bude nosit aktovku, jako ostatní holčičky. První den ve škole vykřikovala: "Učit ne!" Ve škole vydrží první 2 hodiny, pak ji to nebaví, ale to tam snad všechny děti. Trochu mne překvapilo, že mají 3x do týdne 5 vyučovacích hodin, což je na udržení pozornosti dost náročné. Úkoly taktéž zatím plní, ale za kokinka. Trochu mne zarazil slabikář, který je hlavně uzpůsobený pro sluchově postižené děti. Neberou se postupně jednotlivá písmenka, ale rovnou se čte. Všechny začátky jsou těžké a neznámo vyvolává určité obavy, ale snad se vším zvládneme prokousat.
Přeji hezké pohodové dny.
Lenka

sobota 7. července 2012

Dva měsíce v kostce

Tak jsem zase s hrůzou zjistila, jak dlouho jsem už nenapsala nový příspěvek. Psát je pořád o čem, ale ten čas v letních dnech nějak rychleji plyne. Také jsem se konečně dokopala do třídění stovek fotografií, což mi krade  veškerý čas v nočních hodinách. Navíc počet fotek stále narůstá, takže nekonečná práce, kterou ovšem miluji, mé oči ale už asi ne.
V uplynulých dvou měsících jsme byli společně na několika akcích.

                                     Den dětí v Olomouci




              
                 Léčebenské slavnosti ve Šternberku


                                                 Naše výrobky.
                                                 A moje úlovky.


                   Pohádkový les ve Velkém Týnci.





      Taktéž jsme slavili. Nejprve Lukáškovy osmé                                                                     narozeniny


Další dort od babičky byl pro Sárinku, aby už trénovala na své narozeniny.

Dalším společným dárkem byla poštovní schránka na domeček. A aby nebyla prázdná, poslali přání k narozeninám mravenci, opičáci a jiná havěť:-)


Další narozky slavil Lukáškův strejda Raďa. Vyrobili jsme mu několikastránkový časopis, který měl velký ohlas.

                                        Taky jsme chodili na třešně.

                                               A malovali chodbu.

Loučili se s 1. třídou, ale hlavně se školkou. Moc se nám bude stýskat. Mám hrůzu z 1. září už teď.

              Besídka ve školce byla úžasná, školka mi bude moc chybět.

                                      Prohlídka dárečků ze školky.

Doma nemám děti, ale vodníky. Kdyby nebyl hlad a potřeba na WC, tak snad ani nevylezou. Takže se od rána do večera koupeme.

                                               A taky lenošíme.

              Naši kocouři Renda s Garfieldem poctivě hlídají Morčinátora.

                             Někdy zasahují až příliš do jeho soukromí.


Co k tomu dodat. Člověk se na minutu otočí a už tam má nasáčkovanýho Rendu. Vleze úplně všude.


Do Olomouce přijeli sloni. Sárinka bez údivu a Lukáška víc zajímal cvrček v trávě. To je generace:-)
          Všem přejeme krásné a pohodové prázdniny!


středa 16. května 2012

Odmlka

Už delší dobu jsem nenapsala příspěvek na náš blog. Nebyl k tomu vážný důvod, jen více práce spojené s příchodem jara. Večer obvykle padám únavou, usínám nad prvními otevřenými řádky. Tím se všem omlouvám, že v posledním době nekomentuji vaše příspěvky. A také hlavně děkuji všem, kterým nejsme lhostejní. Dostala jsem v poslední době několik e-mailů, co se s námi děje. Moc děkuji za zájem. Uvědomuji si při psaní těchto řádků, že váš zájem je větší, než zájem těch nejbližších z naší rodiny. Každý děláme chyby, ale zatrpklost a lhostejnost není řešením. Prostě s některými lidmi je opravdu těžká domluva, moc mne to mrzí. Obzvlášť, když se jedná opravdu o ty nejbližší.
Kromě fyzické únavy se dostavila také únava psychická. I když toho v poslední době zas tak moc neřeším, přesto jsem nějak vyčerpaná.  Obávám se, možná už předčasně, nástupu Sárinky do školy. Zatím vše spíš směřuje k tomu negativnímu než naopak. Za vším stojí opět finance. Místo dvou tříd (roztřídění dětí podle míry retardace) bude třída jen jedna. Místo dvou asistentů pedagoga (jeden pro neslyšící, jeden pro slyšící děti) bude jen jeden. Navíc, jak to tak vypadá, ve třídě budou jen samí hyperaktivní kluci, což beru asi jako největší prohru. Problém spočívá v tom, že Sárinka začala v poslední době napodobovat. Napodobování je velmi důležité pro její další sociální vývoj. Napodobuje ale jen holčičky. Ve školce si vybrala tu nejchytřejší a nejhodnější holčičku Zuzanku. Jednu dobu se do ní i jakoby převtělila. Místo Sárinky jsme měli doma Zuzanku. V určitém smyslu to byla veliká pomoc, protože Zuzanka byla naše vodítko. Stačilo říci Zuzanka a Sárinka šla tam, kam nechtěla, dělala věci, které dříve odmítala. Takže v poslední době pozorujeme všechny holčičky. Na zastávce zkoumáme jejich školní tašky, pitíčka, v autobuse musíme sedět co neblíže, přesedat si na jejich místa.  Ze všeho toho usuzuji, že potřebuje sociální kontakt s vrstevníky, hlavně holčičkami. Jenže to není zase tak jednoduché. Sárinka ještě není schopná plnohodnotné hry, což každou holčičku spíš po krátké době omrzí. Snaží se o hru, ale ta je jen jednoduchá. Omezuje ji v tom také  malé slovní vyjadřování.

V tomhle směru cítím ze strany školy do budoucna velké omezení. Musím věřit na zázraky a doufat v nějaké pozitivní změny. Život je jedna velká neznámá, tak uvidíme.
                                               Panáček ze školky.
                                     Srdíčko s pusou pro maminku.
                Lukášek vyrobil v keramice krásné domovní číslo. Už visí.


 
                                  Táta to prostě bez Sárinky neumí.

                                       To hrabání ale byla dřina.
                        Teď už jen uhlídat před housenkami a slimáky.



                                                         U tety.

                                                 Trochu zábavy.

                                                     Návštěvník.


                         Lukášek astronaut. Teda doufám, že je to Lukášek.




                                              Po práci odpočinek.

                                               Přeji hezké dny.