pondělí 26. září 2011

Naše činnosti - nečinnosti

Během prázdnin jsme lenošili, proto jsme vstoupili do nového školního roku s předsevzetím, že se polepšíme a vše doženeme. Zrovna slavně jsme nezačali. Lukáškovu panickou hrůzu ze školy vystřídala nemoc, která nadále setrvává. Snažili jsme se alespoň o minimum aktivit, ale spíš se chytal Lukášek než Sárinka.
Po vzoru dětí od Amélie jsme si  koupili doplňky k modelování. Jsou super. Amélie díky za tip.

                Sárinku více bavila demontáž než montáž, ale zabavila se.
Tohle je pár zachráněných postaviček před Sárinčenou konečnou likvidací.
          Po hodinovém přetahování o barvičky nastalo minutové malování.
             Tohle už je zábavnější.Větší plocha, větší štětec, víc to cáká.


Lukáškovy hry

                                                Hra na neštovice.
Hra na obchod. Co se slevnilo bylo dražší. Abych mohla uvařit na svačinku pudink, musela jsem si od Lukáška koupit mléko.
 Kocourek stál jen Kč 2,-. Divím se, že ho ta cena neurazila a neodkráčel:-)
                             Hra na rodiče, aneb kdo to vydrží déle.

Zkušební vzorek prostírání na vánoce pro babičky. Musíme ještě vychytat chyby.

čtvrtek 15. září 2011

Nemoce a škola

Začal nový školní rok a s tím spojená série nemocí. Hned první školní den se dostavila střevní chřipka. Naštěstí  zasáhla jen Mirka a ne děti, ale už je tu druhá vlna a tu asi neustojíme. Sárinka chodila do školky jen první 4 dny a začala kašlat. Onemocněli jsme postupně téměř všichni. U Lukáška jsme pomocí Ventolinu ještě včas vše zvládli, děsila mne představa, že by jeho nepřítomností ve škole vše začalo od začátku. Sárinka s babičkou na tom byly hůř a já totálně odpadla. Nevím, jestli dnešní virózy jsou odolnější a zákeřnější nebo moje tělo už věkem vše hůř zvládá. Antibiotika, Ventolin, různé preparáty na kašel, nic nezabíralo a přešlo do stádia dušení. Byly to hodně krušné tři dny a dvě noci. Není na mně místo, které by mne po těch dnech nebolelo, hlavy se nemůžu ani dotknout. Sárinka antibiotika nedostala, modlím se, ať neskončí jako já. Zatím hodně kašle, je zahleněná. Dáváme kapky na kašel, Aerius, mažeme hrudník.
Ještě malá zmínka o Lukáškovi a škole.
Mluvili jsme o Lukáškovi s paní učitelkou. Ve škole je prý šikovný, hlásí se, zapojuje se do různých aktivit, brečí jen chvíli po našem odchodu. Také jsme se obrátili na psychiatrii o radu, ale moc jsme se toho nedozvěděli. Nenásilnou formou si s Lukáškem povídat, vše mu vysvětlovat, což neustále děláme. Po týdnu chození do školy se zdálo, že vše už spadá do přijatelného normálu, dokonce už Lukášek nevyžadoval můj doprovod do šaten, ale jen před školu. Bohužel druhý den doprovázela Lukáška do školy babička, po které vyžadoval doprovod až do třídy a zase s brečením. Dnes už zas nechtěl ani do družiny, protože paní družinářka chtěla po Lukáškovi  namalovat rybičku. Nemyslím si, že by byl ještě tak depresívní jako v předchozích dnech, ale v noci se třeba vzbudí a křičí: "Jakou barvičkou mám vymalovat tu kostičku za domácí úkol, já to budu mít určitě špatně!" Celkově mi to připadá, že si špatně zvyká na nové prostředí a neustále, přes naše přesvědčování, pochybuje o svém sebevědomí. Bojí se, že něco udělá špatně. Již také dostal od paní družinářky černý puntík za to, že nešel po schodišti po levé, ale po pravé straně a byl z toho zase špatný. Včera jsme museli navíc trénovat rybičku, kdyby ji paní družinářka požadovala namalovat. Takže družina zatím moc neprochází (zatím tam chodí jen na chvíli a postupně se pár minut přidává), ale na učení si nestěžuje (pomíjím řeči o nutnosti psaní domácích úkolů apod.) a paní učitelka se mu líbí, dostal od ní zatím samé smajlíky a prý je na Lukáška hodná.

neděle 11. září 2011

Můj první KVÍZ dráčka Fráčka od Granny

Na logopedii nám byla zapůjčena vzdělávací hra Můj první KVÍZ dráčka Fráčka od Granny. Tato hra je určena dětem ve věku 3-7 let.
Hra obsahuje 90 karet, hrací plochu, kostku, figurku a pravidla. 
Karty jsou tematicky rozděleny na barvy, povolání, místa, zvířátka, domácnost a jídlo.
                        Prstík se vkládá do dírky se správnou odpovědí.
               Na druhé straně karty je kontrola, zda  odpověď je správná.
Zde je podrobnější návod. Hra je hezky zpracovaná, Sárinka se hned chytla. Mohu jen doporučit.

Sportovní den v Želátovicích

Již druhým rokem pořádá Mirkova firma sportovní den pro děti v Želátovicích. Minulý rok jsme si troufli jen s Lukáškem, letos i se Sárinkou s tím, že nevyužijeme přistavený autobus, ale pojedeme autem. Měli jsme v plánu strávit v Želátovicích jen pár hodin, ne celý den. Sárinka byla trochu nachlazená, tudíž se jí  některé již známé úkoly nechtěly plnit, vše neznámé si ale musela vyzkoušet. Do ničeho jsme ji nenutili, přesto to nějak vše profrčela. Její odvaha pouštět se do všeho nového je prý dána jejím datem narození.
                                         Sportovní areál  Želátovice.
                                 Malý desetiboj začal házením na cíl.
 
Druhým úkolem bylo zatloukání hřebíku do dřeva. Sárinka bodovala.
 
Třetí úkol u Sárinky neprošel. Šátek si hned sundala. Mezi věcmi, které se měly po hmatu určit byla PC myš. Sárince se zalíbila a byla bitva o myš:-)
                                        Čtvrtý úkol - lovení rybiček.
Pátý úkol byl velmi zábavný - rozbít paličkou oříšek při jeho sjezdu trubkou. Vypadá to jednoduše, ale oříšky byly neposedné, navíc měly hodně tvrdé skořepiny.
                                            Bráška zkušeně radí.
                                          Malý Sárinčin zlepšovák.
                                             "Já mu už fakt ukážu!"
                                         Šestý úkol - házení kroužků.
Proč je házet, když se tam dají jednoduše naskádat a ještě podle barev:-)
 
Sedmý úkol - skákání přes švihadlo. Opět Sárinčin zlepšovák a sice přehodit švihadlo do zadu a jen provléct nohy.
                              Slečna se dožaduje vrácení švihadla:-)
Osmý úkol doslova Sárinka odflákla. Balonek ležící na lžíci si vzala do ruky a o nějakém slalomu nemůže být vůbec řeč. Zase na druhou stranu stihla o jedno kolo víc.
                                    Devátý úkol - chůze na chůdách.
 
                                     Nějak se nám ty nohy rozjíždějí.
 

Posledním, desátým úkolem byla trefa balonem do branky. Sárince se kopání zalíbilo a tak trochu hochy za brankou prohnala.
                                                 Kontrola razítek.
"Sláva vítězům." Za odměnu se rozdávaly diplomy a balíčky se sladkostmi. 
 
                                            Té obsluze to ale trvá....
                                     Sárinka se snažila jíst příborem.
                              Volná zábava - malování, vystřihování.
 
 
V podvečer k nám dorazila nečekaná návštěva. Musela jsem si tu naleštěnou krásu vyfotit.
 
                                             Minutový motorkář:-)