sobota 29. září 2012

Etapy života

V mém životě se prolínají různé etapy, každá je svým způsoben specifická a vyžaduje něco jiného, jiný pohled na svět. Já jednu o prázdninách zažila. Za ty dva měsíce jsem si hodně odpočinula. Odpočinula si od únavného cestování do školky, úkolů pro prvňáčky, řešení starostí běžného života. Nějak jsem se na ty dva měsíce od všeho toho denního kolotoče osvobodila a začala žít trochu svým životem. Přestala jsem laminovat, hledat po nocích neustále nové a nové úkoly, našla jsem si určitý druh uplatnění, který nemá se Sárinčenou  nemocí nic společného. Přišlo mi najednou, že jsem začala normálně žít. Nic tak převratného se u Sárinky ohledně její diagnózy nestalo, jen já trochu zmírnila tlak na sebe. I když musím Sárinku pochválit, dělá neustále pokroky a snaží se, což mi dovoluje takové abnormality. Vše souvisí se vším. Blog o Sárince, který byl mou denní náplní a bez kterého bych asi denně neusnula, jsem začala odtahovat. Psát bylo stále o čem, ale já najednou neměla tu potřebu. Sama sebe se ptám, proč ta náhlá změna? Možná je to tím, že jsem o prázdninách zažila určitou "normálnost" a blog by mne v podvědomí vracel k autismu, o kterém je. Nedá se všechno setřepat a udělat za vším tlustou čáru. Starosti ani problémy nic nevymaže, ale občasný úlet do normálnosti je úžasný. Kdo žije se zdravými dětmi, možná moje slova nepochopí. Určitě se zase k psaní blogu o Sárince vrátím, mám toho spoustu na srdci. Jen nevím, kdy....
Chtěla bych moc poděkovat, že na můj blog stále chodíte a přišly mi i e-maily, co je s námi. DĚKUJI.
Ze Sárinky se stala prvňačka. Pocity jsou jako vždy smíšené. Na školu se těšila, spíš na to, že bude nosit aktovku, jako ostatní holčičky. První den ve škole vykřikovala: "Učit ne!" Ve škole vydrží první 2 hodiny, pak ji to nebaví, ale to tam snad všechny děti. Trochu mne překvapilo, že mají 3x do týdne 5 vyučovacích hodin, což je na udržení pozornosti dost náročné. Úkoly taktéž zatím plní, ale za kokinka. Trochu mne zarazil slabikář, který je hlavně uzpůsobený pro sluchově postižené děti. Neberou se postupně jednotlivá písmenka, ale rovnou se čte. Všechny začátky jsou těžké a neznámo vyvolává určité obavy, ale snad se vším zvládneme prokousat.
Přeji hezké pohodové dny.
Lenka