Odchod ze školky

Dnes byla Sárinka naposledy ve školce, jelikož její asistentka Katka dala výpověď a odjíždí domů. Školka byla velmi hezká a vzdálená jen pár kroků od našeho domu, ale když to nefungovalo jak má, co se dá dělat. Jenže ono to těch posledních pár dní fungovalo a dobře. Stačil k tomu jistý krok a odvaha slečny asistentky.  Sárinka si asistentku Katku oblíbila, začala si všímat co nosí a chtěla to taky, doma si pořád zpívala její melodii z telefonu. Po besídce chtěla neustále nosit šatičky a zpívat písničku o broučcích, na kterou společně nacvičovaly na besídku. Překvapilo mne, jak o Sárince teď hezky mluví i děti ve školce.
Brala jsem náš odchod tak nějak normálně, říkala jsem si, že třeba někde to bude fungovat daleko lépe. Těch posledních pár dní mne ale tak nějak rozhodilo. Tak to mělo být už od začátku a mohlo to tak zůstat ještě další dva roky. První naše asistentka, která nám hodně přirostla k srdci, nás taky brzy opustila. Bohužel ze stejného důvodu.
Sárinka nedokáže vyjádřit emoce a tak jsem se uklidňovala, že prostě přestane chodit do školky a v září nastoupí do jiné. Opak je zase pravdou. Sárinka si školku v poslední době moc oblíbila a chce do ní i večer. Obouvá si boty a říká "do ktolky" (do školky). Jak jí mám vysvětlit, že už tam zítra nepůjde, vlastně už nikdy. Že už tam Katka nebude, už odjela daleko domů. Lukáškovi bych to nějak vysvětlila, ale jak to mám vysvětlit autistickému dítěti? Je mi jí moc líto. Nemá kamarádku, když si nějakou holčičku najde, neumí s ní komunikovat, hrát si. Jen za ní chodí a napodobuje ji, ale holčička si chce hrát a tak jde jinam. Přitom Sárinka nikomu neubližuje, raději ustoupí, k ostatním dětem je velmi opatrná, neublíží. Jako matku mne to nesmírně bolí, tak jako tento odchod ze školky. Konečně si našla spřízněnou duši a zase je konec. Jak těžce se navazují vztahy a jak lehce prchají někam do neznáma...