pátek 10. června 2011

Logopedie

Naše cesta na logopedii se pomalu, ale jistě stává cestou plnou menších rituálů. Snažím se je částečně omezovat, ale moc se mi to nedaří, nástrahy jsou na každém rohu. Prvním lákadlem je za sklem vystavená Kinder člokoláda v novinovém stánku na zastávce, kde čekáme na tramvaj. Snažím se ji kupovat předem a dávám jí Sárince pokaždé v jinou dobu, ale stejně jí stánek přitahuje jako magnet. Další zastávka je přímo před logopedií. Jednou jsem jí tam koupila místo svačinky koláček a od té doby je to naše další zastávka. Logopedii máme ve městě, na každém rohu, zmrzlina koblížky apod. Dříve mne také Sárinka hned po logopedii hnala do hračkárny v Prioru, je hned vedle. Nevzpomínám na to zrovna nejraději, nebyla s ní domluva, obvykle to skončilo řevem. Na logopedii jsem pak určitou dobu chodila vyzbrojena různými nafukovačkami, abych předešla zbytečným nákupům věcí, které jsme už doma měli. To bysme za chvíli přišli na mizinu. Další naší zastávkou se stal stánek hned vedle Prioru (asi náhražka za hračkárnu), kde se pečou fornetti. Koupím pár kousků, chňapnu Sárinku a utíkám s ní na tramvaj. Nechci vypadat jak nějaký lakomý rodič, ale Sárince se hodí snad všechno. V Supermarketech s ní velké problémy nejsou, dá si spoustu věcí vymluvit, ale při těchto pochůzkách ví jak na mne. Asi Sárinka razí heslo, když po mne něco chceš, tak se taky trochu snaž!

5 komentářů:

  1. Leni, tak to jsi mě vlastně celkem uklidnila. :-) Maty nemá diagnozu autismu, ale takové "rituály" má taky. Po logopedii mu vždy kupuji v pekárně rohlík, fruko a Kinder vajíčko. Po vyšetření v nemocnici Forneti a sáček gumových medvídků. A téměř každou procházku se stavujeme v nedalekém stánku s občerstvením, kde mají zmrzlinu, párek v rohlíku a ledovou tříšť. :-) V supermarketu taky většinou nic nechce. Tam mu stačí, že si může vybrat jogurt apod.

    OdpovědětVymazat
  2. Lenko, ted jsem to chtěla napsat. Že tyhle "rituály" mají i děti, které nemají autismus. My musíme každý den při procházce jít na "íze" (cheese), každej den musí jít s dědou na nakup pro "bíbí" (tic tacy) atd. Tohle je fakt podle mě normální ;) Děti si prostě spojí dobrůtky s nějakou situací.

    OdpovědětVymazat
  3. Jj i ten můj dospělý když od někud dojdu očekává,že něco nesu na zub.A za tu práci na logopedii si Sárinka určitě něco zaslouží.Mladé kupodivu trvalo docela dlouho než pochopila,že by mohla něco chtít.Neznám záchvaty vzteku v obchodě.Ale pamatuji si jak si o něco řekla byla jsem z toho úplně paf.Teď už ví,ale dá se sní domluvit.

    OdpovědětVymazat
  4. Leni,no u nás vedou v obchodě brambůrky a samo oblíbené kinder čokolády:-)

    OdpovědětVymazat
  5. To známe, rituálů máme spoustu, hlavně po nákupu a po nepříjemných věcech (školka, doktoři, asistenti) sladkou odměnu. :-)

    OdpovědětVymazat