Výstava modelů v Olympii

Před nástupem do školy jsme ještě stihli navštívit výstavu modelů v Olympii a ZOO na Svatém Kopečku. Opožděně vkládám pár fotografií.

 

 

 

       Sárinku moc výstava nezaujala, ale příslibem nákupu dokázala čekat.

 

 

 

 Už jsme po ní chtěli asi moc. Pravděpodobně to bude námořnický pokřik.

Mirek s Lukáškem soutěžili a zodpověděli správně všechny otázky. Ceny museli zredukovat, jinak by neměli nic pro ostatní soutěžící.

Tady je už spokojená Sárinka. Našla si obchůdek s občerstvením. Obávám se, že už to příště bude naše pravidelná zastávka.

 

Přesto Sárinku něco zaujalo a to tento plakát. Líbila se jí "raketa".

O 3 dny později se konala s vystavenými modely tanková a letecká bitva. Jelikož bylo plně obsazeno, nechaly jsme chlapi válčit a ženský šly nakupovat piliny pro morčoňa. Je to pořád totéž morče, jen má každý den jiné jméno.

   Po bitvě si děli mohly slepit menší model letadla. Nevím, kdo tu ale lepí:-)

                                      Sárinka zatím čekala s nákupy.

                                   A čekala a už jí to přestávalo bavit.

        A ještě si musela slepit letadélko Sárinka nebo spíš opět tatínek:-)

Školka a škola - jak dále....

Sárinka si celý víkend balila věci do školky. V neděli večer mi sdělila krásnou větu: "Školka fuj" a trvala na tom i v pondělí ráno, tak už fakt vážně nevím. Je snad ten Lukáškův strach chodit do školy nakažlivý? Lukášek zase pro změnu celý víkend mluvil o tom, jak nechce chodit do školy a všemožně výmyšlel, jak se ze školy ulít. Napadlo ho časté chození na WC nebo nemoc. Ráno už měl bolení břicha, průjem a kašel, který se bohužel opravdu dostavil. Oba začali dost kašlat a já jen trnu, ať neonemocní, protože by to bylo ještě daleko horší.
Dalším menším zádrhelem je družina. Mají ještě jedno volné místo, na které čekají 3 maminky, my máme přednost. Družina by mi velice pomohla, jelikož Sárinka i Lukášek začínají docházku ve stejný čas, tedy v 8:00 hod. a končí opět stejně, ve 12:00 hod. Přitom školka i škola jsou poměrně vzdálené. Zatím mi pomáhá babička, ale co když onemocní jedna z nás. Dnes jsem mluvila s družinářkou a prý mám Lukáška do družiny přihlásit a na nic se ho neptat, ale já mám obavy, aby se mi nezasekl ještě víc. Možná si někdo pomyslí, že to všechno moc prožíváme, ale psychický blok u dítěte se pak velice těžko odbourává a poznamená i dospělost. A toho se bojím, neudělat někde kopanec...

Poprvé v nové školce

Lukáškův stav se nějak výrazně nezměnil, dnes nastal den "D" Sárince. Ráno celkem bez problémů vstala, oblékla se, nasadila si batoh na záda a v doprovodu panenky odkráčela na autobus. Před školkou prohlásila "domů", původně se asi domnívala, že jede na tábor, mé předchovzí vysvětlování nepochopila. Přesto statečně kráčela do školky. Sárinku jsem si vyzvedla po obědě a prý vše bylo v pohodě. Sárinka mi pochopitelně nedokázala sdělit své zážitky a pocity z prvního dne, přesto usuzuji, že se jí v nové školce líbilo, protože si večer znovu balila věci a chtěla opět "do kolky". Snad jí to vydrží a nenakazí se Lukáškem:-)

                       Nová školka. Je tu ještě základní a střední škola.

                                       Sárinka s novou kámoškou.

První školní den plný slz

Prázdniny utekly jako voda a my se dočkali obávaného prvního dne ve škole. Bohužel potáborová deprese přetrvala a  místo těšení se na něco nového, byly jen slzy a neutěšitelnost. Lukášek jen plakal a plakal, vůbec nevnímal děti kolem sebe. Pláč ho bohužel nepřešel ani doma, má nateklé a rozedřené oči. Abych řekla pravdu, jsem z dnešního dne naprosto vyčerpaná a smutná. Musela jsem aspoň na chvíli utéct od toho všeho vysvětlování, domlouvání, poslední dny nic jiného bohužel neděláme. Je to opravdu velmi psychicky náročné. Takže tu máme Lukáška, který nechce chodit do školy, prý by byl raději zvíře a žil by v lese a Sárinku, která už od rána lítala s batohem a taškami, které si nachystala do školky a nic jiného jsme od ní neslyšeli, než že chce do školky. Do batohu si sbalila  pochopitelně knížku O koblížkovi, rtěnku, cvičky, rádio, panenky, pastelky, oblečení pro Amálku a ručník. Sárinka nastupuje do nové školky až zítra, nemohli jsme být na dvou místech zároveň. Zatím to asi netuší, i když jsem se snažila jí to vysvětlit. Zítra uvidíme, jestli se přidá k protestujícímu Lukáškovi, ale dva řvouni, to už je opravdu na prášky....

                                                        Pláč...

                                                     Zase pláč....

                                                  A zase pláč....

                                     Připravená Sárinka do "kolky".

Je půlnoc a já slyším Lukáška opět plakat. Probudil se ze spánku a opět je tu téma škola. Začínám být na to slovo už alergická!!!