2. Dětský den v olomouckém parku

Hlavním organizátorem byla Raná péče pro sluchově postižené, tudíž vazba na naši budoucí školku. Taktéž velmi příjemně strávené odpoledne. Bohužel jsme se nezdrželi moc dlouho, bylo strašné vedro a ještě jsme měli menší vyřizování. Této akci dávám velké plus v termínu konání. Nekoná se, jako spousta ostatních akcí přesně v Den dětí, ale později, aby si rodiče nelámali hlavu, pro kterou akci se mají vlastně rozhodnout.

                                                 Olomoucký park.

                                               A zase soutěžíme....

                                                 Nutná kontrola.

               Vlastní výroba větrníčku. Paní je teda docela odvážná!!!!!

                                  A teď jen větrníčku trochu pomoci:-)

Sárinka to na koloběžce spíš odchodila, než odjezdila, ale zato přidala jako bonus  i zpáteční cestu a nějaké lidi navíc:-)

                                               Razítka jsou razítka.

Pro velké děti byly nachystány velké gumáky, pro menší jen nazouváky. Jo, Sárinka chtěla do gumáků, měl je přeci i Lukášek.

                                             Ještě spočítat razítka.....

A odměnou za takové snažení byly krásná perníkové medaile, které bohužel vydržely jen do nástupu do auta. Ještě zmrzlina a balónky.

1. Dětský den v Ludvíkově

Vypravili jsme se do Ludvíkova k mé sestřenici pro nádstavec na skříň a návštěvu jsme zároveň spojili s oslavou dětského dne. Byla jsem překvapena odlišností pořádání těchto akcí. V Olomouci se pořádají akce pro děti jen sporadicky a proto je účast vždy obrovská, stojí se ve frontách. V Ludvíkově se čekalo, zda příjdou vůbec nějaké děti a příchozí se počítali s radostí. Podávala se zdarma kofola a pořádaly se dětské soutěže. Sárinka se zprvu zapojovala, ale pak jí chytla  mánie a běhala jak splašená po celém hřišti a já za ní. Kombinace vedro s kofolou udělali své. Místní lidé ji neznají a hlavně ti postarší z ní byli tak trochu zmatení. Připadala mi jako pejsek, který byl 14 dní uvázaný u boudy a nyní ho pustili proběhnout. Byla ale šťastná. Když už si šla asi tak pro třetí kofolu, chňapla jsem ji za velkého vřískání a odtáhla domů, bylo toho na ni až příliš. Až doma jsme zjistili, že jsme si dovezli jen část nádstavce, ale výlet to byl pěkný.

                                             Místo konání akce.

Různé soutěže. 

                     Největší radost měly děti stejně ze skácené májky.

                                                  Jasná modelka.

                       K tomuto snímku myslím není potřeba komentáře....

5 červnových akcí

 Ještě před prázdninami jsme stihli podniknout 5 větších akcí. Spíš to byl malý maraton, protože se akce částečně prolínaly. Měla jsem neuvěřitelné množství fotek a málo času na jejich probrání. Sárinka si vše užívala a my s ní. Už to nebylo zdaleka takové to strachování, co zase příjde, co nesmíme vidět, co potkat apod. Postupně sem všech 5 akcí v daném pořadí vložím.

Vývoj řeči

Sárinka v 1,5 roce uměla jako ostatní děti vyslovit pár slov - máma, tati, Luka apod. Ve 2 letech to už neuměla, přestala mluvit. Bylo to zvláštní neslyšet její hlásek, jen nějaké výkřiky. Čekání bylo dlouhé ( téměř 3 roky ) a já už si ani nedokázala představit její hlas. Pořád jsme si říkali, jaké to bude, až Sárinka začne znovu mluvit, že se s tím spousta věcí vyřeší.  Pár situací to opravdu vyřešilo, ale hlavní problém - komunikaci, tu zdaleka ne. Sárinka asi tak před  více jak rokem začala říkat počáteční slabiky u slov. Pak postupně přidávala druhou slabiku, teď řekne i čtyřslabičná slova, někdy i krátké věty. Je zvláštní, že vlastně nezačala nejprve mluvit, ale zpívat. Byl to pro mne šok, když neřekla srozumitelné slovo, ale o vánocích zazpívala "Ježíšku, panáčku." Bylo to sice takové slátané, ale bylo. Řekla bych, že se přes různé písničky vlastně naučila mluvit. Při opětovném zpívání  neustále dokola opakuje slova a tím nenásilně vylepšuje výslovnost, která je zatím špatná, ale dá se jí rozumnět. Celý den tu pusu nezavře a už dokáže hodně slov vyslovit, ale v její řeči převažují stále echoálie. Neopakuje bezmyšlenkovitě, ale není to ani ta běžná řeč. Na některých věcech se spolu domluvíme. Jsou to sice zatím jen věty typu: "Čokoládu jo." Čistit zoubky." "Polštář, deka." "Zpivat jo"."Do Kvítku." Díky aspoň za to, řeč se neustále zlepšuje. Ještě nikdy se mě ale na nic nezeptala jako jiné děti otázkou typu "Proč.......?", neumí to. A asi se ještě dlouho nezeptá.