ZOO Svatý Kopeček

Na konci prázdnin jsme navštívili ZOO na Svatém Kopečku, které se rozkládá na rozloze na 42,5 hektarů. Bohužel to nebyl jen náš nápad, ale stovek rodičů, takže v ZOO bylo pěkně přelidněno. Přesto jsme si tentokrát vše náležitě užili a nevynechali jedinou atrakci.

 

 

Sárinka se do ZOO moc netěšila, zvířátka "zrovna nemusí", ale ani nezlobila.

                                    Lukášek s kamarádkou kozou:-)

Tentokrát jsme si vyšlápli i na 32m vysokou rozhlednu, Sárinka s babičkou čekaly dole.  128 schodů mi dalo v tom vedru pěkně zabrat, navíc kymácení vyhlídkové věže ve větru nebylo nejpříjemnější.

Lukáškovy otázky, kdy to s námi spadne, plus všude přítomná koroze zavinily, že jsem se začala i trochu bát. Druhý den mne nebolely nohy ani tak z těch schodů, ale z křečovité chůze ze strachu. 

    Lukášek na vrcholu. Sice to málem vyšel po čtyřech, ale byl statečný.

 

Sárince moc dlouho stejné oblečené nevydrželo. Stačilo pár kapek šťávy a už byla vysvlečená. Ještěže sebou nosím náhradní oblečení, jinak by byla schopna chodit nahá.

 

  Asi nějaká mucha:-)

 

 

Vůbec jsme nečekala, že by Lukášek unesl tak velkou sovu, velcí kluci se pod ní prohýbali. Byla jsem překvapená, když přišel s fotkou.

Dokonce jsme si troufli i k otevřenému výběhu opic. Říkali jsme si, že to jsou přeci jen malé opice. Ještě teď se usmívám při vzpomínce na prchající postarší paní, kterou opice osahávala a na náš vstup mezi opice. Pán v letech a my za ním jsme otevřeli dveře a tam stál opičák, který se rozběhl přímo k nám. Přála bych vám vidět ten úprk zpět. Opičák na nás udiveně koukal přes sklo a my na něj. Až přišla ošetřovatelka, dodali jsme si odvahu. Tyhle nenápadné opičky jsou pěkní zlodějíčkově a mají už i trestní rejstříky.

 

 

Přes houpací most snad nepřešel jediný tatínek, který by se nepohoupal, hlavně své ratolesti.

 

 

                             Sárinka odpočívá, kde ji zrovna napadne.

Vyzkoušeli jsme také lanové centrum. Sárinka se zprvu hodně bála a stála jen na jednom místě. Když už se konečně odhodlala, přivalila se lavina velkých dětí, které to měly na čas a bylo opět po odvaze. Sárinka je bojovnice a nevzdala to, dokud to skoro celé nepřešla. Najde si vždy nějakou svoji metodu k usnadnění, málo co vzdává.

                                       Lukášek v zajetí pavouka.

Chaos v hlavě

Poslední dny mi dávají opravdu zabrat a já už začínám mít chaos v hlavě. Včera jsem dokonce zazdila tolik očekáváné psychologické vyšetření Sárinky. Je sice nemocná, takže by to nedopadlo asi nic moc, ale přeci... Lukášek mne doslova zasypává neustálými otázkami týkající se jen a jen školy. Ať jdeme kamkoliv, děláme cokoliv, hlavním tématem je vždy škola. Jsem už z toho otrávená, unavená, zdrcená a přestávám normálně fungovat. Dnes v noci se Lukášek probudil a opět plakal, ráno samozřejmě taky.
Naopak velkou radost mi dělá Sárinka. Do školky chodí vzorně a je neustále chválena. Jenže ta radost mi vydržela jen do dnešního dne, než jsem slyšela větu: " Je tak šikovná a chytrá, že měla chodit do běžné školky". Snažila jsem si neustále nalhávat, že když už musíme dojíždět do spec. školky, i když běžnou školku máme doslova za rohem, že bude Sárince poskytnuta lepší péče. Jenže opak je pravdou. Sárinka prý potřebuje nejvíc ze všeho kolektiv zdravých dětí, ostatní už prý umí. Takže má radost, že jsme pro ni po těch všech problémech našli to pravé opadla a já jsem moc zklamaná a smutná. Děláme pro ni vše, aby se jednou dokázala zařadit do běžného života, i když mne odborníci přesvědčují o opaku. Mám teď pocit, že jsme udělali zase krok zpět. Jsem smutná, ale zároveň moc zlá na vedoucí učitelku MŠ, kam Sárinka chodila. Sárince se ve školce líbilo, děti ji respektovaly, ostatní paní učitelky jí měly rády, prostě to fungovalo. Proč? Proč to všechno musí být tak komplikované, když je to v podstatě tak jednoduché. Zase na mne padá tíha, že je život nespravedlivý a co udělám se obrací proti mně. Přejde to, ale příjde zase něco jiného, pořád dokola. Je to roztočený kolotoč, z kterého nejde jen tak vystoupit....

Výstava modelů v Olympii

Před nástupem do školy jsme ještě stihli navštívit výstavu modelů v Olympii a ZOO na Svatém Kopečku. Opožděně vkládám pár fotografií.

 

 

 

       Sárinku moc výstava nezaujala, ale příslibem nákupu dokázala čekat.

 

 

 

 Už jsme po ní chtěli asi moc. Pravděpodobně to bude námořnický pokřik.

Mirek s Lukáškem soutěžili a zodpověděli správně všechny otázky. Ceny museli zredukovat, jinak by neměli nic pro ostatní soutěžící.

Tady je už spokojená Sárinka. Našla si obchůdek s občerstvením. Obávám se, že už to příště bude naše pravidelná zastávka.

 

Přesto Sárinku něco zaujalo a to tento plakát. Líbila se jí "raketa".

O 3 dny později se konala s vystavenými modely tanková a letecká bitva. Jelikož bylo plně obsazeno, nechaly jsme chlapi válčit a ženský šly nakupovat piliny pro morčoňa. Je to pořád totéž morče, jen má každý den jiné jméno.

   Po bitvě si děli mohly slepit menší model letadla. Nevím, kdo tu ale lepí:-)

                                      Sárinka zatím čekala s nákupy.

                                   A čekala a už jí to přestávalo bavit.

        A ještě si musela slepit letadélko Sárinka nebo spíš opět tatínek:-)