A jak se líbí tábor Sárince? První den byl krušný. Sárinka mne neustále hledala, protože čekala, že si jen na chvíli odskočím do obchodu pro kokinka a hned příjdu. Pořád se dívala směrem ke dveřím a moc si den neužíla. Navíc nechtěla chodit do velké herny, ani na záchod. Naštěstí jsme přišli na příčinu. Na stěně byli namalovaní dva velcí čerti a ona se jich bála. Sárinka sice říkala "bubáci", ale nikdo jí nerozuměl. Druhý den se čerti zakryli a bylo po problému.Večer ale plakala a říkala: "Na taboj ne, do kolky jo." V překladu: "Na tábor ne, do školky jo." Bylo mi jí líto. Myslela jsem si, jak si to všechno bude užívat a nakonec tohle. Jsem zvědavá, jak bude snášet i změnu školky. Doufám, že se jí v novém prostředí bude líbit, ale rve mi to pořád srdce. Pořád si pouští písničky, které se pouštěly na besídce, chybí jí děti, známé tváře a hlavně školka, kolem které chodíme a už do ní snesmíme. Měla jsem docela obavy, zda bude vůbec chtít ráno vstávat a jet se mnou na tábor. Velice mile mne překvapila, vstala bez pláče a dokonce řekla, že jedeme. Před budovou, kde se tábor konal, se trochu šprajcla a začala brečet. Odešla jsem a trnula, co se děje po mém odchodu. Pro Sárinku jsem si přišla raději o hodinu dřív, ale nemusela jsem. Byla spokojená, na tváři měla namalového motýlka a prý byla velice hodná, už mne tak nehledala a užívala si skákacího hradu, modelování balónků a všeho s tím spojeného. Byla jsem moc ráda, protože nejenže byla první den Sárinka docela nešťastná, ale dokonce i Lukášek, který alespoň odjel na prázdniny k babičce do Bohuňovic. Brečel mi do telefonu, že chce domů, že jsem mu to slíbila. Naštěstí si hned druhý den našel nového kamaráda a odjezd se zatím oddálil.
Motýlek bez předních zubů:-)
