Tipy na vánoční dárky

Vánoce se kvapem blíží a zase stojíme před otázkou: "Co koupit na vánoce, abychom našim dětem udělali  radost." Rozhodování je o to těžší, když dítě ještě neumí mluvit, nebo nedokáže vyjádřit, co se mu vlastně líbí. Spousta pak krásných hraček leží ladem někdě v koutě. Navíc, naše děti musíme neustále učit, proto pořád pošilháváme po hračkách didaktických - naučných. Letos jsem si řekla, že to u nás bude pasesát na padesát. Sárinka už má ale v podstatě vybráno, vše co je modré (Barbie s modrými šaty a modrou čelenkou) a co právě frčí v TV reklamě, jako jsou krémy, jídlo i léky (nejlépe v modré úpravě).

Sárinka

Zámecké schody je výzvou pro čtyř až osmileté řešitele i jejich rodiče, která přináší hodiny procvičování mozkových závitů. Cílem je za použití krásných dřevěných věží a schodů vytvořit cestu, po níž bude moci rytíř dojít k princezně. Hra obsahuje 48 řešitelských výzev se vzrůstající obtížností (od úplně jednoduchých až po opravdu složité). Pomáhá zlepšovat logické myšlení, jemnou motoriku, prostorovou představivost a fantazii. Věk 4-9, cena Kč 400,-.

Sárinka miluje nakupování, takže tady byla volba celkem jasná. Cena vozíku Kč 380,- + doplňky Kč 90,-.

 Taktéž ráda vaří a servíruje. Dortíky má taky moc ráda. Doufám, že se jí tento dárek bude líbit. Cena je okolo Kč 190,-.

Při této hře děti získavají jistotu v poznávání barev a prostorovém umístění. Hra zároveň trénuje zručnost, paměť a jemnou motoriku. Úkolem hráčů je navléci korálky tak, jak je zobrazeno na vzorové kartě. Čas je omezen přesýpacími hodinami. Věk 3+, cena Kč 230,-.

Nad touto hrou ještě uvažuji, už se mi zdá pro Sárinku docela jednoduchá. Tato hra nabízí skvělý trénink pozornosti a postřehu a pomáhá k rozpoznávání a zapomatování barev. Cílem je spojit tvar ovoce s jeho vylosovanou barvou. Ten, komu se to podaří nejdříve, zvítězí. Věk 5+, cena Kč 160,-.

Lukášek

Lukášek je prvňáček, takže se pereme s písmenky. Nemyslím si, že by mu písmenka dělala problémy, ale chce to určitý trénink. Nechci, aby naše učení bylo nucené a nudné, ale spíš formou hry, proto mne zaujaly následující hry. Na slovní expres je sice ještě brzy, ale moc se mi líbí. Slovní expres je napínavá slovní hra, ve které musí hráči zapojit všímavost, postřeh a slovní zásobu. Jen ten, kdo nejrychleji sestaví slovo z karetních písmen a jako první zazvoní na zvonek, získá odměnu. Doporučený věk je 8+, cena Kč 120,-.

"Písmenko k písmenku" je zábavnou hrou pro děti předškolního věku. Hra nabízí také dvě varianty pro děti starší. Princip hry pro nejmladší děti spočívá ve vybrání obrázku a následném skládání písmenek do výrazu, který vidí na obrázku. Je to výborná pomůcka k seznámení s písmeny, což pomáhá při zvládnutí čtení a psaní. Tato hra nabízí spoustu zábavy, zároveň stimuluje myšlení a představuje skvělý trénink soustředění a udržení pozornosti. Věk 5+, cena Kč 180,-.

Vítězem je ten, kdo uhodne slovo, které si protihráč zvolil. Pamatuji si, že jsme tuto hru hrávaly jako děti, jen s rozdílem, že se vše psalo na papír. Cena Kč 120,-.

Hráči se snaží za pomoci rafinovaných otázek, týkajících se jednotlivých znaků obličeje, odhalit protihráčovu tajemnou tvář dříve, než se to podaří jemu. Otázky je zapotřebí klást s rozvahou - pouze chytře položená otázka může vyloučit několik postav najednou. Hraje se více kol a vítězí ten, kdo jako první dokáže odhalit tvář soupeře celkem pětkrát. Zdatnější hráči si mohou hru trochu zkomplikovat a pokoušet se uhádnout rovnou dvě postavy naráz. Balení obsahuje 2 tabulky s postavami lidí a zvířátek. Další postavy si můžete vytisknout online! Jedna hra trvá 15 minut a je určena pro 2 hráče ve věku od 6 let. Lákala mne ještě novější verze, která obsahovala více karet, ale měla zvukový a světelný doprovod, což by asi u Sárinky neprošlo. Taktéž se mi nelíbilo, že oba hráči musí sedět naproti sobě, jelikož tabulky byly k sobě pevně spojeny. Věk 6+, cena Kč 350,-.

Luky si našel ve škole nové kamarády, se kterými si hraje většinou na vojáky. Vysílačky sice nemají vojenský design, ale snad jimi vojáci nepohrdnou. Cena Kč 310,-.

Společně budeme ještě s dětmi psát ježíškovi, nebo spíš vystřihovat obrázky hraček z katalogu a lepit je, aby ježíšek přesně věděl, co má komu nadělit . Tady je pár šablon.

Podzimní vzpomínka

Letos bohužel kvůli nemocem musíme Halloween, drakiádu, lampiónový průvod a podobné podzimní akce oželet. Je to škoda, protože dlabání dýně a všechna ta lampiónová světýlka se dětem loni moc líbila. Toto je aspoň pár fotek z loňského roku. Lampióny mám koupené už od jara, tak snad příští rok, nebo dodatečně ještě něco vymyslíme.

                                        To dlabání ale byla fuška.....

                   Sárinka si namalovala ještě další tykvičky do zásoby.

 

                                    Příprava na lampiónový průvod.

                                       S lampióny se u nás i spalo.

 

                   Sárinka s druhou dýní. Neustále ji všude poponášela.

                              Lampiónový průvod za zvířátky do ZOO.

                          Lampiónový průvod za strašidly do Přerova.

        Překrásná akce, úžasná strašidla, kouzelné prostředí kolem rybníku.

         Sárinka se strašidel vůbec nebála. Nevím, jaké by to bylo ale letos...

                             Teplé špekáčky na konec, co víc si přát...

Nikoho jsme nezapálili, vlasy nám neohořely, ani noční můry ze strašidel nebyly. Prostě, bezva podzim 2010.

Vztek a bezmocnost

Mám strašný vztek na život, na sebe a hlavně na všechny ty nemoce! V poslední době se u  mě střídá jedna nemoc za druhou. Asi nemusím nikomu vysvětlovat, jak těžké je starat se o děti, když sám člověk trpí bolestmi a není mu dobře. V poslední době mě pobolívávaly záda, není se čemu divit. Sárinka už není zrovna nejlehčí, podzimní práce na zahradě atd, atd.
Včera jsem Sárince vystřihovala nějaké obrázky k učení a kýchla jsem. Projela mnou neuvěřitelná bolest a já zjistila, že nemůžu pořádně chodit. Klečela jsem na zemi a brečela spíš vzteky než bolestí. V poslední době těch nemocí už opravdu stačilo a teď ještě tohle. Čekala jsem na zemi, než přijede Mirek a brečela. Zase mne čekají bolesti, injekce, nemohoucnost. A co na to Sárinka? Zavřela dveře, ať ji asi neruším. Oplatila mi to. Den předtím jsem ji totiž při jejím vztekajícím ječení zavřela dveře. Teď se tomu usmívám, ale včera mi do smíchu nebylo. V těchto situacích si člověk nejvíc uvědomí, o čem ten autismus vlastně je!

Apla Praha - diagnostika

Včera jsme podnikli druhou cestu do Prahy za účelem diagnostiky Sárinky. Cestou za deštivého počasí, v nekonečných kolonách aut a bezohledných řidičů jsem se ptala, proč tuhle cestu vůbec podnikáme. Skutečnost, že má Sárinka autismus už víme, lepší diagnózu asi nedostaneme, vyléčena nebude a my budeme o Kč 3.000,- chudší, což zrovna není málo. Dala bych cokoliv, ale v tomhle případě je to  bohužel k ničemu.
Navíc jsme vyšetření den předem odvolali, jelikož se Sárince po zvracení a celodenním kašli objevily na celém těle pupínky podobné neštovicím. Sárinka měla neštovice před 2 roky, ale byly tak slabé, že jsme pochybovali, zda je vůbec prodělala. Byli jsme u lékařky, ale ta nebyla schopna neštovice vyloučit, prý je to sporné. Volala jsem proto do Prahy, že je Sárinka nemocná, ale nejbližší termín byl až v lednu, proto jsme se nakonec rozhodli, že pojedeme. Sárinka byla moc hodná, byla jsem překvapena, že dokázala v autě prosedět přes 8 hodin. V tomhle případě můžu být asi vděčná všem billboardům, které lemovaly dálnici.
A závěrem? I když jsem diagnózu předem věděla, přesto jsem si ji vyslechla se staženým hrdlem. Snažila jsem se nebrečet, ale v autě to na mě všechno dolehlo. Každá matka, která si už nějakou špatnou diagnózu kdy vyslechla ví, jak skličující a bezradný je to pocit. Stále slyším ta slova, že autismus je těžké psychické postižení. Podle dr. Thorové na tom Sárinka zas tak dobře není. Možná jsem se nechala na chvíli ukolébat chválou ve školce, chválou na psychologii a vůbec lidmi, kteří s ní přišli v poslední době do styku. Když se nad tím zpětně zamyslím, dělá obrovské pokroky, ale zdaleka to asi nestačí. Čas neúprosně běží. Aspoň na chvíli jsem si přála slyšet, že autismus u Sárinky je alespoň atypický, vysokofunkční.  Není, byl u ní diagnostikován dětský autismus středněfunkční, podrobnou zprávu dostaneme za týden.

Proč je to tak všechno těžké. Chtěla bych aspoň na chvíli žít normální život jako tisíce jiných. Bavit se o běžných věcech a do Prahy jezdit na výlety a ne pro takové zprávy. Vím, že na tom nejsme úplně nejhůř, ale ani dobře. Pereme se s nemocí každý den a síly už ubývají. Potřebovala bych zase nějaký světlý bod, ale v poslední době jich zrovna moc není. Cítím, že se přestávám radovat z maličkostí a více se bojím. Bojím se budoucnosti, přítomnosti, večera i rána. Možná se na tom podepisuje i pochmurné počasí oznamující blížící se zimu, ale po zimě zase příjde jaro, ale zázraky se dějí tak jedenkrát za sto let.