Sportovní den v Želátovicích

Již druhým rokem pořádá Mirkova firma sportovní den pro děti v Želátovicích. Minulý rok jsme si troufli jen s Lukáškem, letos i se Sárinkou s tím, že nevyužijeme přistavený autobus, ale pojedeme autem. Měli jsme v plánu strávit v Želátovicích jen pár hodin, ne celý den. Sárinka byla trochu nachlazená, tudíž se jí  některé již známé úkoly nechtěly plnit, vše neznámé si ale musela vyzkoušet. Do ničeho jsme ji nenutili, přesto to nějak vše profrčela. Její odvaha pouštět se do všeho nového je prý dána jejím datem narození.

                                         Sportovní areál  Želátovice.

                                 Malý desetiboj začal házením na cíl.

 

Druhým úkolem bylo zatloukání hřebíku do dřeva. Sárinka bodovala.

 

Třetí úkol u Sárinky neprošel. Šátek si hned sundala. Mezi věcmi, které se měly po hmatu určit byla PC myš. Sárince se zalíbila a byla bitva o myš:-)

                                        Čtvrtý úkol - lovení rybiček.

Pátý úkol byl velmi zábavný - rozbít paličkou oříšek při jeho sjezdu trubkou. Vypadá to jednoduše, ale oříšky byly neposedné, navíc měly hodně tvrdé skořepiny.

                                            Bráška zkušeně radí.

                                          Malý Sárinčin zlepšovák.

                                             "Já mu už fakt ukážu!"

                                         Šestý úkol - házení kroužků.

Proč je házet, když se tam dají jednoduše naskádat a ještě podle barev:-)

 

Sedmý úkol - skákání přes švihadlo. Opět Sárinčin zlepšovák a sice přehodit švihadlo do zadu a jen provléct nohy.

                              Slečna se dožaduje vrácení švihadla:-)

Osmý úkol doslova Sárinka odflákla. Balonek ležící na lžíci si vzala do ruky a o nějakém slalomu nemůže být vůbec řeč. Zase na druhou stranu stihla o jedno kolo víc.

                                    Devátý úkol - chůze na chůdách.

 

                                     Nějak se nám ty nohy rozjíždějí.

 

Posledním, desátým úkolem byla trefa balonem do branky. Sárince se kopání zalíbilo a tak trochu hochy za brankou prohnala.

                                                 Kontrola razítek.

"Sláva vítězům." Za odměnu se rozdávaly diplomy a balíčky se sladkostmi. 

 

                                            Té obsluze to ale trvá....

                                     Sárinka se snažila jíst příborem.

                              Volná zábava - malování, vystřihování.

 

 

V podvečer k nám dorazila nečekaná návštěva. Musela jsem si tu naleštěnou krásu vyfotit.

 

                                             Minutový motorkář:-)

ZOO Svatý Kopeček

Na konci prázdnin jsme navštívili ZOO na Svatém Kopečku, které se rozkládá na rozloze na 42,5 hektarů. Bohužel to nebyl jen náš nápad, ale stovek rodičů, takže v ZOO bylo pěkně přelidněno. Přesto jsme si tentokrát vše náležitě užili a nevynechali jedinou atrakci.

 

 

Sárinka se do ZOO moc netěšila, zvířátka "zrovna nemusí", ale ani nezlobila.

                                    Lukášek s kamarádkou kozou:-)

Tentokrát jsme si vyšlápli i na 32m vysokou rozhlednu, Sárinka s babičkou čekaly dole.  128 schodů mi dalo v tom vedru pěkně zabrat, navíc kymácení vyhlídkové věže ve větru nebylo nejpříjemnější.

Lukáškovy otázky, kdy to s námi spadne, plus všude přítomná koroze zavinily, že jsem se začala i trochu bát. Druhý den mne nebolely nohy ani tak z těch schodů, ale z křečovité chůze ze strachu. 

    Lukášek na vrcholu. Sice to málem vyšel po čtyřech, ale byl statečný.

 

Sárince moc dlouho stejné oblečené nevydrželo. Stačilo pár kapek šťávy a už byla vysvlečená. Ještěže sebou nosím náhradní oblečení, jinak by byla schopna chodit nahá.

 

  Asi nějaká mucha:-)

 

 

Vůbec jsme nečekala, že by Lukášek unesl tak velkou sovu, velcí kluci se pod ní prohýbali. Byla jsem překvapená, když přišel s fotkou.

Dokonce jsme si troufli i k otevřenému výběhu opic. Říkali jsme si, že to jsou přeci jen malé opice. Ještě teď se usmívám při vzpomínce na prchající postarší paní, kterou opice osahávala a na náš vstup mezi opice. Pán v letech a my za ním jsme otevřeli dveře a tam stál opičák, který se rozběhl přímo k nám. Přála bych vám vidět ten úprk zpět. Opičák na nás udiveně koukal přes sklo a my na něj. Až přišla ošetřovatelka, dodali jsme si odvahu. Tyhle nenápadné opičky jsou pěkní zlodějíčkově a mají už i trestní rejstříky.

 

 

Přes houpací most snad nepřešel jediný tatínek, který by se nepohoupal, hlavně své ratolesti.

 

 

                             Sárinka odpočívá, kde ji zrovna napadne.

Vyzkoušeli jsme také lanové centrum. Sárinka se zprvu hodně bála a stála jen na jednom místě. Když už se konečně odhodlala, přivalila se lavina velkých dětí, které to měly na čas a bylo opět po odvaze. Sárinka je bojovnice a nevzdala to, dokud to skoro celé nepřešla. Najde si vždy nějakou svoji metodu k usnadnění, málo co vzdává.

                                       Lukášek v zajetí pavouka.

Chaos v hlavě

Poslední dny mi dávají opravdu zabrat a já už začínám mít chaos v hlavě. Včera jsem dokonce zazdila tolik očekáváné psychologické vyšetření Sárinky. Je sice nemocná, takže by to nedopadlo asi nic moc, ale přeci... Lukášek mne doslova zasypává neustálými otázkami týkající se jen a jen školy. Ať jdeme kamkoliv, děláme cokoliv, hlavním tématem je vždy škola. Jsem už z toho otrávená, unavená, zdrcená a přestávám normálně fungovat. Dnes v noci se Lukášek probudil a opět plakal, ráno samozřejmě taky.
Naopak velkou radost mi dělá Sárinka. Do školky chodí vzorně a je neustále chválena. Jenže ta radost mi vydržela jen do dnešního dne, než jsem slyšela větu: " Je tak šikovná a chytrá, že měla chodit do běžné školky". Snažila jsem si neustále nalhávat, že když už musíme dojíždět do spec. školky, i když běžnou školku máme doslova za rohem, že bude Sárince poskytnuta lepší péče. Jenže opak je pravdou. Sárinka prý potřebuje nejvíc ze všeho kolektiv zdravých dětí, ostatní už prý umí. Takže má radost, že jsme pro ni po těch všech problémech našli to pravé opadla a já jsem moc zklamaná a smutná. Děláme pro ni vše, aby se jednou dokázala zařadit do běžného života, i když mne odborníci přesvědčují o opaku. Mám teď pocit, že jsme udělali zase krok zpět. Jsem smutná, ale zároveň moc zlá na vedoucí učitelku MŠ, kam Sárinka chodila. Sárince se ve školce líbilo, děti ji respektovaly, ostatní paní učitelky jí měly rády, prostě to fungovalo. Proč? Proč to všechno musí být tak komplikované, když je to v podstatě tak jednoduché. Zase na mne padá tíha, že je život nespravedlivý a co udělám se obrací proti mně. Přejde to, ale příjde zase něco jiného, pořád dokola. Je to roztočený kolotoč, z kterého nejde jen tak vystoupit....