Domeček

Babička Hanina s prababičkou koupily Sárince a Lukáškovi dětský dřevěný domeček. Moc jim oběma děkujeme, musely se obě hodně uskromnit, aby dopřály dětem zase kousek radosti. Když nám domeček dovezli v rozloženém stavu, Sárinka nechápala, proč pořád mluvím o domečku. Viděla pár prken, nic víc. Až když se začalo s montáží, pochopila a lítala s plechovkami barev sem a tam. Byla nadšená.

Nejprve jsme museli převézt velké množství hlíny. Máme malou zahradu a místa je málo. Jsme jako ti krtci, hlínu jsme už převáželi aspoň potřetí.

Teď pěkně urovnat povrch. Hrábě byly na Sárinku moc velké, proto si zašla na písek pro lepší:-)

                                           Ještě natřít podlahu....

Než jsme domeček složili, Sárinka si vyzula boty a už v něm řádila. Asi tam nechtěla mít našlapáno.

Domeček je už složený, teď jen natíráme a natíráme a natíráme. Kdyby to záleželo jen na Sárince, tak už je domeček dávno natřený a vybavený:-)

Nová školka

Sárinku asi před měsícem přijali do speciální školky pro sluchově postižené. Zatím jsem o tom nepsala, protože jsem nevěděla, zda je to dobrá zpráva a mám se radovat, nebo naopak. Byla jsem ze všech těch rozhovorů ohledně školky dosti zmatená, zklamaná a hlavně smutná. Připadala jsem si jako ve špatném filmu. Ohledně rozhodnutí přejít z běžné školky do speciální jsem již psala dříve. Nyní si ale po tom všem myslím, že to nakonec byla dobrá volba, jelikož posléze vyplula na povrch pro mne spousta záhadných událostí. Nemohu o tom zde moc psát, ale pravda byla zcela někde jinde. Ve školce byly značné neshody, které se ale netýkaly bezprostředně Sárinky, ale vztahů mezi učitelkami. Kdybych to nezažila, nevěřila bych. Z jedné strany mne mrzí, že odcházíme, ale při bližším pohledu, co se týče lidskosti ne!!! Pan ředitel školy pod kterou školka spadá si jistě hluboce oddechne, ubudou mu starosti ohledně vyřizování asistence, ale v mých očích už zůstane zcela v jiném světle. Oddechnou si možná i jiní. Nechci nikomu z nich křivdit, už nemá ani cenu něco zpětně zjišťovat, zůstává ale už určitý odstup i chlad. Někde prostě integrace funguje a jinde ne. Záleží opravdu jen a jen na lidech. Dnes jsem v JANu mluvila s paní Kočí o jednom chlapečkovi, kde integrace funguje naprosto skvěle. Je brán na všechny výlety, akce, dokonce v den autismu pro něj děti malovaly vše modře. Prostě zájem a já jen koukám. Nechci na školku vrhat jen špatný stín, jsem vděčná, že Sárinku vůbec tenkrát přijali. Chci se také omluvit slečně asistence, pokud jsem někdy napsala něco, co třeba není pravda. Její role asistentky byla do jisté míry ovlivňována a tím také hodně zkreslen můj úsudek o ní. Chci věřit, že nová školka bude lidštější a Sárinka tam bude chodit stejně tak ráda, jako do té nynější. Já tomu věřím a doufám.....

Kniha zážitků

 V poslední době toho moc nestíhám, začalo jaro a s tím spojené práce na zahradě. Začínáme už také pomalu s opravami na domě. Času tedy ubylo a tím hodně polevilo i Sárinčeno učení a vytváření. Prostě to teď flákáme. Budu si  muset nějak časově přehodnotit celý den a spíš čerpat z toho, co jsem vyrobila přes zimu a jen občas zařadit něco nového. Novinkou jse pro nás zážitkový deník, doposud jsme žádný neměli. Na netu mne zaujal jednoznačně kladný ohlas několika maminek. Všechny si práci s deníkem velice chválily a Lucka od Justýnky mne svým příspěvkem nakopla pořídit si ho taky. Nevím, jestli jsem začala správně. Chtěla jsem mít vždy na každé stránce jedno téma - ZOO, Velikonoce, atd. Teď, když se na to zpětně dívám, zdá se mi to nepřehledné, zhuštěné. Nechci mít ale dané téma na několika stránkách a také se mi zdá, že jedna nebo dvě fotky jsou pro určité téma málo. Uvidím, jak budeme pokračovat a zda to bude Sárinku vůbec zajímat. Deník si prolistovala, ale to je tak asi vše. Uvidíme...

 

 

Velikonoce

Opožděně přidávám pár fotek z velikonočních svátků. Nějak jsem nestíhala a pak ne mne dolehla jarní únava, aspoň tedy doufám, že byla jen "jarní". Velikonoce jsme prožili celkem v klidu a s radostí dětí z velikonočních úlovků. Zařádit si s pomlázkou a ještě za to dostat něco dobrého. Takže Velikonoce se jistě zařazují k oblíbeným Sárinčeným svátkům. Aspoň ty letošní....

Původně měli jít na šmekustra jen chlapi, já se Sárinkou měla jet k Mirkovým rodičům zkoušet jízdu na kole.

                                                     U babičky.

                                             Naprostá spokojenost.

                                        U druhé babičky a dědečka.

 

                                        Ještě na skok k prababičce.

 

Z tak velkého množství sladkostí nikdy moc radost nemám, navíc, moc dlouho u nás nevydrží. Ale i to patří k svátkům....