Stádia ve vývoji řeči

Když se tak zpětně ohlížím, uvědomuji si u Sárinky různá stádia jejího zájmu a tím zpětnou vazbu na vývoj řeči a porozumění. Ještě ve 3 letech neměla prakticky zájem o hračky, knížky, jen o kreslené pohádky puštěné na DVD. Začínali jsme asi jako většina Krtečkem, Křemílkem, později nastoupila Míša Růžičková a její písničky, přidalo se poskakování před TV - "tanec". Toto období trvalo poměrně dlouho. Sárinka žila jakoby mimo nás, jen ve světě pohádek. Postupem času vyžadovala přetáčení pohádek, z celého DVD chtěla pustit třeba jen jednu scénu, na ostatní si zacpávala uši. Určitá scéna se pouštěla  x-krát za den, což bylo pro nás na zbláznění. Lukášek se odmítal podřizovat, ani se mu nedivím. Pokud jsme ji vybrané nepustili,  následoval řev a vztekání, Sárinka byla v podstatě nezabavitelná.
     Bylo jí asi 3,5 roku, když jsme pomalu začínali s učením. Na logopedii jsem dostala k vymalování a zalaminování obrázkové karty, které znázorňovaly  cistoslovce. Sárinka se na karty dívala s nechutí, nezajímalo ji to. Přesto mne dokázala podvědomě vnímat.  Postupně jsme přidávali slovesa a Sárinka se začínala pomalu o karty zajímat a dokonce už začala i ukazovat. Časem nastal zlom a Sárinku začaly zajímat i knížky, hlavně slovníky nebo knihy, kde byly především malé detaily. Knížkami jsme společně hodně listovali a já pojmenovávala neustále dokola věci, činnosti. Sárinka si tak vytvořila pasivní slovní zásobu. Stále ještě nemluvila a nedokázala tuto pasivní slovní zásobu využít. Teď si uvědomuji, jak velmi přínosné bylo všechno to čtení a povídání. Tenkrát jsem to ale ještě nevěděla, neměla jsem od Sárinky žádnou zpětnou odezvu a myslela si, že je to všechno k ničemu.
     Celý den pořád v podstatě něco žvatlala, ale s  řečí to nemělo nic společného. Asi ve 4,5 letech začala říkat počáteční slabiky slov. Slabika pa sice mohla znamenat pá-pá, papat, párek, ale už tu byl náznak nějakého slova. Období slabik trvalo přes půl roku a porozumění bylo pořád hodně špatné. Přesto tu byl aspoň nějaký posun.
     Překvapení nastalo, když si Sárinka začala na Vánoce pobrukovat vánoční koledu. Nezačala mluvit, ale zpívat. Začali jsme tedy se zpěvem. Zpívala jsem cestou do školky, ze školky, před spaním, kde se dalo, písnička ji dokázala uklidnit. Aby věděla, o čem se zpívá, písničky jsme převedli do obrázkové podoby. Musím uznat, že právě zpívání nám pomohlo zvládnout hodně nepříjemných situací, vztekání apod. Většinou to opravdu zabralo. Ve velké oblibě byly koledy, lidovky např. Když jsem já sloužil, Pásla ovečeky, Holka modrooká, později i Hádej, hádej, Bobr, Broučci. Díky zpěvu se řeč lepšila, už to nebyly jen slabiky, ale už celá slova. Sárinka si oblíbila taktéž obrázkové čtení, začala se zajímat o písmena, o číslice. Porozumění bylo zase o krůček lepší. Nastalo také období letáků. Ráda si je prohlížela a podle našeho vzoru kroužkovala potraviny, které chtěla koupit.  Rozšířila si tak hodně slovní zásobu. Postupně jsem přidala nějakou básničku např. Princeznička na bále, Měla babka čtyři jabka, vše ale muselo být obrazově podloženo.
     Několikrát jsem se taktéž snažila o vyprávění pohádek. Vybírala jsem pohádky jednoduché, přesto mi Sárinka vždy knížku zavřela, nebavilo jí to. Ještě občas snesla pohádku zpracovanou do obrázkového čtení. Nedávno se mi ji konečně podařilo upoutat pohádkou O koblížkovi. Více jsem měnila intonaci hlasu a Sárinka konečně zabrala i na pohádku. Takže teď pro změnu pořád čteme dokola O koblížkovi a postupně přidáme další pohádky. Vývoj řeči a porozumění jde opravdu pomalu, je nutné neustálé opakování, vybízení k řeči. Stále se ještě nejedná o klasickou komunikaci, ale už se dá s menší dopomocí mnohé z vysloveného rozpoznat. Jsem ráda, že jsme nezůstali jen u určitého druhu učení, že Sárinka vývojově dozrává a můžeme zařazovat i jiné formy učení. Cesta je to klikatá, ale má svůj určitý směr a posun.
     Chtěla jsem přidat nějaké audioukázky, ale nejde to nahrát.