Prázdniny utekly jako voda a my se dočkali obávaného prvního dne ve škole. Bohužel potáborová deprese přetrvala a místo těšení se na něco nového, byly jen slzy a neutěšitelnost. Lukášek jen plakal a plakal, vůbec nevnímal děti kolem sebe. Pláč ho bohužel nepřešel ani doma, má nateklé a rozedřené oči. Abych řekla pravdu, jsem z dnešního dne naprosto vyčerpaná a smutná. Musela jsem aspoň na chvíli utéct od toho všeho vysvětlování, domlouvání, poslední dny nic jiného bohužel neděláme. Je to opravdu velmi psychicky náročné. Takže tu máme Lukáška, který nechce chodit do školy, prý by byl raději zvíře a žil by v lese a Sárinku, která už od rána lítala s batohem a taškami, které si nachystala do školky a nic jiného jsme od ní neslyšeli, než že chce do školky. Do batohu si sbalila pochopitelně knížku O koblížkovi, rtěnku, cvičky, rádio, panenky, pastelky, oblečení pro Amálku a ručník. Sárinka nastupuje do nové školky až zítra, nemohli jsme být na dvou místech zároveň. Zatím to asi netuší, i když jsem se snažila jí to vysvětlit. Zítra uvidíme, jestli se přidá k protestujícímu Lukáškovi, ale dva řvouni, to už je opravdu na prášky....
Pláč...
Zase pláč....
A zase pláč....
Připravená Sárinka do "kolky".
Je půlnoc a já slyším Lukáška opět plakat. Probudil se ze spánku a opět je tu téma škola. Začínám být na to slovo už alergická!!!
To mě moc mrzí,ale pár nešťastných prvňáčků jsem taky potkala.Snad Lukášek brzy najde i pozitiva a Vám do té doby hodně pevné nervy.
OdpovědětVymazatLeni, mě to taky moc mrzí. Doufala jsem, že se Lukášek do 1.září alespoň trochu srovná. Přeji vám pevné nervy, ať to nějak zvládnete. A jestli můžu něco poradit, zkuste o škole moc nemluvit. A pokud by se to do poloviny dalšího týdne nesrovnalo, tak jeden den vynechejte, Lukášovi dopředu nic moc neříkat a vymyslet nějaký zajímavý program, aby přišel na jiné myšlenky. Ale zase si nesmí myslet, že by to mělo být pravidlem... Jaký byl druhý školní den?
OdpovědětVymazatMarti, dnes šla s Lukáškem babička, já šla se Sárinkou. Babička celou cestu domů a ještě doma brečela, před Lukáškem pochopitelně ne. Paní učitelka je naštěstí shovívavá a na babičku se ještě dívali společně z okna. Při druhé hodině se už uklidnil. Nejhorší na tom ale Marti je, že pro něho příjdu a on je naprosto v pohodě a za pět minut totálně kaput. To střídání nálad a postojů je naprosto hrozné. Nepřeženu, když napíšu, že je to každých 5 minut jinak.
OdpovědětVymazatA měl už někdy období takových střídavých nálad? Bylo za tu dobu, co se vrátil z tábora, něco, co by mu udělalo radost a na jeden den na své špatné nálady zapomněl? A kromě toho, že se v noci budí, nespí méně než předtím? Je to fakt zvláštní. :-(
OdpovědětVymazatTo je škoda, že to bylo první den se slzičkama (u nás to bylo ve školce podobné).
OdpovědětVymazatVšak oni si ti naši chlapi zvyknout a budou tam chodit s nadšením :-).
Jo, jo, musí si chlapi zvyknout:-)
OdpovědětVymazatMarti, střídavé nálady občas mívá, ale ne v takové míře. Snažili jsme Lukáškovi vymýšlet různou zábavu, ani to nestačím dávat na blog. Byli jsme v ZOO (miluje zvířata), na výstavě modelů, na sportovní dni, podnikli jsme výlet na kole (jízdu na kole taktéž miluje). Na všech těchto akcích byl šťastný, ale zničehonic si třeba u zmrzliny vzpomněl na školu a rozbrečel se. Nejhorší byly ty večery ale nebylo to každý den. Lukášek si asi hodně těžko zvyká na jiné prostředí. Pořád sám bojuje s myšlenkami na školu. Chvíli brečí, chvíli je v klidu, chvíli říká, že už se se vším vyrovnal a tak se to pořád točí dokolečka. Na školku si taky těžko zvykal, ale pak tam byl v pohodě.
No, tak ať si ten chlap zvykne... :-)
OdpovědětVymazatA jestli si nezvykne, špatné nálady ho nepřejdou, zkuste navštívit psychologa, určitě budou mít nějakého i ve škole. Lukášek může mít třeba ADHD se separační nebo depresivní poruchou. Ale držím palce, ať je vše v pořádku a ve škole se mu začne normálně líbit. :-)