Už rostou!!!

Moc rádi chodíme do lesa na houby, teda kromě Sárinky, ta je spíš jen jí. Loňsky rok měl v tomhle směru několik etap. První byla dostat ji vůbec do lesa. Podařilo se nám Sárinku zlákat na ostružiny, maliny, co v lese zrovna rostlo. Další etapa byla udržet jí v lese, což se také povedlo.  Sárinka si našla zálibu v rozšlapování nejedlých hub. Bylo i pár okamžiků, kdy už i houby sbírala a to s radostí, ale bylo to jen krátce. Další etapa se už nekonala, už jsme ji z auta do lesa prostě nevytáhli.
Letos se mi dostalo odpovědi na otázku, zda půjdeme na houby: "Jo." Byla jsem zvědavá, jak to letos zvládne a zda už budeme moci chodit na houby všichni společně. Jela s námi i její v poslední době oblíbená panenka Amálka, pochopitelně taky s košíkem. Sárinka byla docela natěšená, ale po pěti houbách to už vypadalo na odjezd domů. Poposedávala po pařezech, opírala se o stromy, zahazovala košík, úkol byl už pro ni byl splněn. Abych Sárinku nějak motivovala (smažené řízečky a gulášek to už bylo jasné), začaly jsme tedy hledat tatínka s Lukáškem, kteří se vždy úprkem  vytratí a přitom sbíraly houby.  Malé bouby si dávala do košíku, větší byly maminky. Bohužel ti malošci u ní dlouho nevydrželi, protože se po takovém kolotoči s košíkem  rozprchli do okolí, které pak dorazila rozšlapáním. Ale jinak to celkem šlo, nemuseli jsme na ni dlouhé hodiny čekat a už neutíkala. Z lesa jsme si kromě hub taktéž odnesli 3 klíšťata, naštěstí jen ty lezoucí - nezapíjící se. Babička   3 štípance od vosy, která byla nějak v ráži a babičku pěkně po lese prohnala.

Sárinčena Amálka. Panenku dostala Sárinka k vánocům tuším před 2 roky a celou dobu si jí nevšímala. Asi před měsícem ji začala oblékat a ukládat ke spánku. Nyní se stala Amálka součástí naší rodiny. Všude jezdí s námi. 

                                              Sárinka s Amálkou.

    A tady už guláš od Mirka, který milujeme. Škoda, že nemůžete ochutnat:-)