Pláč

Dnes se pro mne stalo něco zvláštního. Sárince bylo vždy jedno, zda někdo pláče, je smutný apod. Já brečela a ona vedle mne stála a klidně se smála. Jednou se mi snažila utřít slzy, ale to bylo asi z důvodu ať nejsem mokrá, sama to nesnáší. Takže, buď si pláče vůbec nevšímá, nebo si zacpává uši a snaží se svým houkáním dotyčného překřičet. V poslední době jsem si ale všimla, že si pláče všímá více, naposledy Lukáškovi řekla "mimino". Miminka hodně pláčí, asi proto. Dnes Lukášek nemohl usnout a tak ve vedlejší místnosti v posteli poplakával. Sárinka chvíli poslouchala a pak mi řekla. "Mami, Lukasek place". Už jen fakt, že poskládala větu je u ní zázrak, natož ten obsah. Zeptala jsem se, zda mám jít za ním a ona mi odpověděla - "jo". Odpověď jsem vůbec nečekala, věta je pro ni obsahem složitá. Pokud by tyto řádky četla nějaká maminka zdravého dítěte, asi by  nechápala, co tu řeším, ale pro mne je to malý zázrak. Mé dítě více cítí a už také více komunikuje a rozumí. Je zvláštní, že tak přirozené věci jako je pláč, úsměv, jsou pro ni tak vzdálené, ale pomalu se k nim přibližujeme a to je to hlavní, pro mne vysněné...