Hnus, hnus a zase hnus

Dnes jsem podepisovala ve školce novou dohodu. Jednalo se o navýšení ceny za stravné, mimo jiné zde byly uvedeny i informace jako omezení provozu internátu, propouštění zaměstnanců MŠ a zavedení poplatku za vzdělávání ve výši Kč 350,- měsíčně. Doma mne pak čekal další dopis a sice sdělení o zániku nároku na dávku, nebo-li, sebrali mi rodičovský příspěvěk Kč 3780,-. Změny ohledně příspěvku na mobilitu zde nemusím ani zmiňovat. Hlavně že nás vlada ujišťovala, že se sociální reforma zásadně nedotkne dětí s postižením, ba naopak. Asi neumím počítat. Byla jsem smutná a řešila jsem, že školka vlastní bazén, ale nemá na jeho provoz. Do školky i školy chodí děti s tělesným postižením a je to pro ně určitě velká ztráta. Teď vidím, že to byla naprostá prkotina proti tomu, co teprve přichází. Mám velký vztek, protože na jedné straně se vyhazují peníze doslova oknem, církvi se vrací majetky, vyplácí se miliónové prémie a na druhé straně se bere zase těm bezmocným. Vlastně to málo, co ještě mají. Vůbec se mi nelíbí tento svět, arogance a chování lidí. O zdravotnictví vůbec nemluvím. Člověk musí prosit, aby ho vůbec ošetřili, o chování některých doktorů ani nemluvím. Asi si někteří lidé myslí, že máme málo starostí, tak nám ještě nadělí ty existenční. Kupujeme materiál a vyrábíme si všechny pomůcky vlastně sami na koleně a není to zrovna nejlevnější, sháníme v zahraničí drahé a nedostupné léky - vše si opět hradí sami rodiče, i vyšetření v Aple nebylo nejlevnější. Ale to asi nikoho nezajímá. Podle vlády je asi nejlepší šoupnout dítě do ústavu a jít pracovat. Ale abychom vůbec sehnali nějakou práci, která by náklady takového zařízení pokryla!!!!