Všechno špatně!

Vůbec se nám nedaří! Když pominu maličkosti, že nám odešel počítač, nejede auto, doma to vypadá jako po výbuchu. Včera pozdě večer jsem ještě Sárince žehlila šatičky a připravovala se na dnešní vánoční besídku. Moc jsem se na ni těšila a Sárinka letos také. Pilně doma zpívala koledy, letos bych snad uslyšela na besídce i její hlásek. Měla to být první besídka v nové školce. Moc jsem chtěla poznat ostatní děti a vůbec prostředí školky. Předávání dětí probíhá vždy jen mezi dveřmi, ani nevím, jak to ve školce  vypadá. Jaké děti tam vlastně chodí, poznat jejich výtvory, nasát atmosféru. Sárinka měla mít dokonce vlastní vystoupení. Na besídku si vybrala červené šatičky se třpytkami a moc se těšila. Bohužel, těšení trvalo zase jen chvíli. V noci se mi totálně pozvracela. Opět celá sedačka, všechny deky, ani jsme neměli pod čím spát.
Už je jí lépe a zase zpívá koledy. Nevím, jak ji vysvětlím, že už zase do školky nepůjde. Tak jako jí těžko vysvětlím, proč už nebude chodit ze školkou na bazén, protože školka nemá na provoz bazénu peníze. Koupání v bazénu milovala. Nějak pořád přicházíme o to, co máme rádi. Mám tady všechny ty pozvracené deky na zemi a vůbec se mi už nechce nic dělat. Začínám postrádat smysl toho všeho. Moc mne to mrzí. Já se opravdu těšila už od září. Člověk má v životě jen pár radostí a ani ty mu nejsou dopřány. Doufám, že už ta smůla skončí, protože já z těch letošních vánoc zatím vůbec nemám radost.
Na e-mail mi už chodí různá přání k vánocům a já zatím pořád jen úklízím zvratky místo zdobení stromečku. Já se k tomu snad letos ani nedostanu!!!!!