"Srdénko"

Chtěla bych moc poděkovat Radule (Barevný svět) za krásné ocenění "srdénko". Moc si toho vážím, protože jsem toto ocenění dostala od člověka se srdcem na pravém místě, od člověka, který je pro mne velkou inspirací. Moc děkuji.

I já bych ráda věnovala toto ocenění všem mému srdci blízkým lidem. Je úplně jedno, jestli se jejich blogy týkají stejných starostí jako máme my, každý má v životě různá trápení. Ať už to jsou to blogy o tvoření, pečení, focení, prostě jsou to blogy, za kterými stojí lidé, které mám ráda a jsem jim vděčna za jejich sounáležitost, upřímnost, tvoření, rady, prostě všechno, co k životu patří. Ráda sdílím jejich radosti, bohužel k životu patří i ty starosti. Děkuji všem za čas, který věnujete svým blogům, za vaše komentáře a za čas, který věnujete i našemu blogu. Pokud na někoho zapomenu, prosím o prominutí.

Ocenění v první řadě patří Monice a  Martinovi (Sára a Jakub) za jejich nelehký životní úděl a hlavně jejich statečnost a nesmírnou lásku k jejich dětěm. Taktéž k "velkým" mámám nepochybně patří Monika (Od všeho trochu, Tak TROCHU.... jiný svět), Lucka (Justýnka), Amelie (Autíček Jeniček), Dina (Klárčin blog),Ilonka (Psychoza), Aya (Ze Štěknova), blog Dva divoši a i když už svůj blog skončila, pro mne je tu stále Jana (Pro Šíšu). A teď k mé radosti koukám, že její blog žije a jsou tam nové příspěvky. Vůbec se mi to neaktualizovalo, tudíž jsem si myslela, že je blog již dávno  mrtev, jak bylo předesláno.
Taktéž nepochybně ocenění patří Martině, která se stará o svého synovce Matyho (Martiny deníček) jako jeho pravá máma. Navíc vyrábí bezva pomůcky pro děti, moc nám pomohla s učením (Pracovní listy, OSKOLA). Jen  trošku zlobí svými dortíky (Moje perníčky, dorty a jiné tvoření), někdy jsou ty chutě prostě k neudržení:-).  Taktéž obdivuji mámy, které se musí prát se svým osudem  samy a přitom nezatrpkly. Mezi ně patří Slzička (Slzička - projekt 365) a Tess (Tichý svět:)). V nedávné době také mužskou populaci zastoupil tatínek  (Misik autik) se svými vtipně napsanými příspěvky, i když to i u nich rozhodně není v životě lehké. Patří mu dík, že se nebál v tomhle babinci převahy. Taktéž si jistě zaslouží ocenění projekt Dotek světla, který svými příběhy pomáhá v utvrzení, že v tom nejsme sami. Navíc umožňuje focení, kterého se většina rodičů spíš bojí. V neposlední řadě je tu sposta blogů, které vedou obětaví učitelé a my z nich můžeme čerpat materiál nezbytný k učení. Taktéž můj obdiv patří blogu od Dáši (Kopáčci). Nikdy bych nevěřila, co vše dokáže Dáša vyrobit, je to až k neuvěření. Vždy jen tiše závidím.
Omlouvám se, pokud jsem někomu špatně  uvedla jméno. Ty háčky prostě někde jsou a někde ne.