Změny

Nemám ráda změny. Autistický projev nebo ulpívání na někoho, na něco? Velmi jsme si oblíbili naši předešlou asistentku, dobře znala Sárinku a věděla, jak s ní pracovat, odešla (otěhotněla). Chodíme do JANu k opravdu výborné paní, která svou práci dělá s naprostým nasazením - odchází (otěhotněla). Bojím se, kdo příjde další. Někteří lidé jsou svojí individualitou prostě nenahraditelní a já se bojím, kdo příjde na jejich místo. Nechci změny, které nevedou k lepšímu, chci alespoň malou jistotu, nic chvíli neřešit. Nechci pořád a pořád nové lidi, kterým budu vysvětlovat Sárinčeno chování, diagnózu. Chci navazovat a rozvíjet to, co již proběhlo. Připadám si jako pavouk, který postaví pavučinu a někdo mu ji shodí a tak staví a staví pořád znova a znova, aby existenčně přežil. Řešíme pořád tu školku, taky změna a vypadá to, že nakonec spadneme zase na tu horší variantu. Taky nevíme, zda nám vůbec přidělí asistenta, protože se objevil nový člověk ve SPEC, který bojkotuje žádosti o přidělení. Zase změna k horšímu. O připravované reformě ani nemluvím. Samé změny, změny, změny. Vím, že život je různorodý, plný změn a zvratů, byl by jinak nudný a fádní, ale já teď o tu pestrost nějak nestojím. Sárinčenou diagnózou nastala tak převratná změna v našem životě, že jsem si myslela, že máme vystaráno do konce života. Nemáme..., pořád budeme něco řešit. Bohužel i takové věci, které by měli řešit za nás ostatní.