Jen trochu pochopení...

Dnes ráno mi (po né moc zdařilé noci) volal ředitel školy pod kterou spadá naše mateřská školka. Bavil se se mnou nepříjemným tónem a peskoval mne za dvě věci. První, žu mu posílám pozdě dokumentaci na vyřízení asistenta a druhá se týkala vložené obálky do druhé. Připadala jsem si jako dítě v první třídě, které vyvedlo ale hodně ošklivou věc a nevěřila svým uším. Samozřejmě jsem nic nezanedbala, vše vyřizovala okamžitě. Udělala jsem jen chybu v tom, že jsem mu dokumentaci nechala v originání obálce a tu jsem vložila do další obálky,na kterou jsem napsala adresáta. Udělala jsem to z jednoho prostého důvodu. Aby bylo vidět, kdy a od koho jsem dokumentaci obdržela, šlo hlavně o to datum. Pan ředitel ale trval na tom, že musím osobně přijít a obálku otevřít, že to není jeho pošta, ale moje.  Po několika minutách marného vysvětlování, že jsem vše podle pokynů udělala a že obálku klidně může otevřít, jsem si začala zoufat. Řekla jsem mu, že jestli tam Sárinku nechtějí, ať mi to řekne narovinu, že už prostě nemůžu. Máme spoustu starostí spojené s její diagnózou a nemůže po mně chtít, ať ještě studuji nějaké vyhlášky, kdy se co má odevzdávat apod. Vše co bylo potřeba jsem udělala, nemohu řešit ještě nějaké lhůty mezi SPECkou, školou a krajem, na to jsou snad jiní? Už tak sama sháním jiné školky a to dost naslepo. Kde jsou vstřícní, tam už je po zápisech. Do každé školky nemůže být umístěn asistent, musí existovat nějaká předchozí spolupráce se SPECkou. Nevím, která Montessori je soukromá a která ne, opět jsem přestřelila a volala do té nesprávné. Prostě to není tak jednoduché a já naivně očekávala, že mi s tím někdo pomůže, nebo alespoň nasměruje. Nepomůže.
Tento rok je pro nás nějaký špatný. Zdravotně, finančně, lidsky. Vůbec se nám nic nedaří, problém střídá problém další. Nechci si stěžovat, už jen chci, aby bylo líp. Aby měl aspoň někdo někdy trochu toho pochopení pro naši situaci. A když už ne, tak aby mě nepeskoval za cizí chyby.