Příměstský tábor

Letos jsme Sárince a Lukáškovi poprvé zkusili objednat příměstské tábory. Bylo by fajn, kdyby čas v táboře trávili společně, ale po delším zvažování jsme dospěli k názoru, že každý má jiné potřeby, zájmy a tudíž jako rodiče bychom to měli respektovat. Lukáškovi jsme proto objednali tábor s "chlapským" programem - koupání, karneval, návštěva ZOO, noc s dobrodružstvím apod., Sárince tábor, který pořádá sdružení Jan (Jdeme autistům naproti) s taktéž pestrým programem - skákací hrad, výtvarné činnosti, modelování balónů, návštěva botanické zahrady a muzea loutek, koupání. Lukášek se už moc těšil, ale poslední den před nástupem jsme se dozvěděli, že se pro nedostatek dětí tábor ruší. Snažili jsme se najít tábor náhradní, ale vše bylo téměř obsazeno. Přesto se nám podařilo najít místečko v táboře s tématem "Cesta do pravěku" - což zní dost chlapsky, tak doufám, že to už výjde.
A jak se líbí tábor Sárince? První den byl krušný. Sárinka mne neustále hledala, protože čekala, že si jen na chvíli odskočím do obchodu pro kokinka a hned příjdu. Pořád se dívala směrem ke dveřím a moc si den neužíla. Navíc nechtěla chodit do velké herny, ani na záchod. Naštěstí jsme přišli na příčinu. Na stěně byli namalovaní dva velcí čerti a ona se jich bála. Sárinka sice říkala "bubáci", ale nikdo jí nerozuměl. Druhý den se čerti zakryli a bylo po problému.Večer ale plakala a říkala: "Na taboj ne, do kolky jo." V překladu: "Na tábor ne, do školky jo." Bylo mi jí líto. Myslela jsem si, jak si to všechno bude užívat a nakonec tohle. Jsem zvědavá, jak bude snášet i změnu školky. Doufám, že se jí v novém prostředí bude líbit, ale rve mi to pořád srdce. Pořád si pouští písničky, které se pouštěly na besídce, chybí jí děti, známé tváře a hlavně školka, kolem které chodíme a už do ní snesmíme. Měla jsem docela obavy, zda bude vůbec chtít ráno vstávat a jet se mnou na tábor. Velice mile mne překvapila, vstala bez pláče a dokonce řekla, že jedeme. Před budovou, kde se tábor konal, se trochu šprajcla a začala brečet. Odešla jsem a trnula, co se děje po mém odchodu. Pro Sárinku jsem si přišla raději o hodinu dřív, ale nemusela jsem. Byla spokojená, na tváři měla namalového motýlka a prý byla velice hodná, už mne tak nehledala a užívala si skákacího hradu, modelování balónků a všeho s tím spojeného. Byla jsem moc ráda, protože nejenže byla první den Sárinka docela nešťastná, ale dokonce i Lukášek, který alespoň odjel na prázdniny k babičce do Bohuňovic. Brečel mi do telefonu, že chce domů, že jsem mu to slíbila. Naštěstí si hned druhý den našel nového kamaráda a odjezd se zatím oddálil.

                 Sárinka je noční tvor, tak ji ranní vstávání docela zmáhá.

                  Různě polehává, ale to jí stačí, aby nabrala další síly.

                                                  A byla zase fit.

 

Motýlek bez předních zubů:-)

                                              Táborové výtvory.