Nová školka

Sárinku asi před měsícem přijali do speciální školky pro sluchově postižené. Zatím jsem o tom nepsala, protože jsem nevěděla, zda je to dobrá zpráva a mám se radovat, nebo naopak. Byla jsem ze všech těch rozhovorů ohledně školky dosti zmatená, zklamaná a hlavně smutná. Připadala jsem si jako ve špatném filmu. Ohledně rozhodnutí přejít z běžné školky do speciální jsem již psala dříve. Nyní si ale po tom všem myslím, že to nakonec byla dobrá volba, jelikož posléze vyplula na povrch pro mne spousta záhadných událostí. Nemohu o tom zde moc psát, ale pravda byla zcela někde jinde. Ve školce byly značné neshody, které se ale netýkaly bezprostředně Sárinky, ale vztahů mezi učitelkami. Kdybych to nezažila, nevěřila bych. Z jedné strany mne mrzí, že odcházíme, ale při bližším pohledu, co se týče lidskosti ne!!! Pan ředitel školy pod kterou školka spadá si jistě hluboce oddechne, ubudou mu starosti ohledně vyřizování asistence, ale v mých očích už zůstane zcela v jiném světle. Oddechnou si možná i jiní. Nechci nikomu z nich křivdit, už nemá ani cenu něco zpětně zjišťovat, zůstává ale už určitý odstup i chlad. Někde prostě integrace funguje a jinde ne. Záleží opravdu jen a jen na lidech. Dnes jsem v JANu mluvila s paní Kočí o jednom chlapečkovi, kde integrace funguje naprosto skvěle. Je brán na všechny výlety, akce, dokonce v den autismu pro něj děti malovaly vše modře. Prostě zájem a já jen koukám. Nechci na školku vrhat jen špatný stín, jsem vděčná, že Sárinku vůbec tenkrát přijali. Chci se také omluvit slečně asistence, pokud jsem někdy napsala něco, co třeba není pravda. Její role asistentky byla do jisté míry ovlivňována a tím také hodně zkreslen můj úsudek o ní. Chci věřit, že nová školka bude lidštější a Sárinka tam bude chodit stejně tak ráda, jako do té nynější. Já tomu věřím a doufám.....