Chmurné dny

Jsem už 3 týdny pěkně nachlazená. Dávivý kašel, stohy posmrkaných kapesníků, střídavá bolest v krku. Některé dny je to lepší, jindy jsem ráda, že přežívám. Není to jako dřív, kdy jsem si mohla lehnout, kdy jsem chtěla, naopak, bylo to po mne ještě vyžadováno. Kde jsou ty časy poklidu... Nyní to nehrozí, připadám si jako naprogramovaný stroj, který jede, dokud ho nezešrotují.
Včera se tu po delší odmlce zastavila na návštěvu naše vzdálená příbuzná teta ze Šumperka. Uvařila jsem jí čaj, chvíli jsme si povídali, když si najednou začala prohlížet ruce, které se divně křivily. Přiběhla jsem k ní a začala ji plácat po tvářích, ale nevnímala a začala se sesouvat ze židle na zem. Přitom hrozně chrčela jakoby chtěla zvracet. Volala jsem hned sanitu a modlila se, ať mi tam neumře. Po pár minutách se probrala, ale nemohla se hýbat. Pozvracela se, pokakala, neovládala své tělo. Bylo mi strašně. Sanita ji odvezla a já šla pro děti do školky. Celou cestu jsem se ještě třepala. Ještěže u nás byla i moje máma, která mi pomohla. Teta je stále v nemocnici na pozorování. Děsí mě pohled na neovladatelné tělo, ta bezmocnost, jak stačí málo a vše je pryč.
Dnes zase pro změnu přišel Lukášek ze školky s brekotem, že ho strašně bolí ucho. Přitom jsme byli v úterý na ORL, protože mu zjistili z nosního stěru bakterii Moraxelu a zvětšenou mandli. Začal tak strašně naříkat, že jsme se vydali do nemocnice. Byl naprosto zničený a já si říkala, jak by to asi vypadalo u Sárinky. Nechci ani pomyslet. V nemocnici mu ucho vyčistili a dali mu antibiotika. Pořád ho to bolí a stoupá mu teplota. Připravuji se, že zas celou noc nebudu spát a budu ho hlídat. Už jsem vytrénovaná z jeho dřívějších častých zápalů plic a pochopitelně od Sárinky.Teď tu vedle mne ze spánku naříká a já se modlím, ať mu je už lépe.
Také školku nemáme pořád dořešenou a nikdy bych nevěřila, že sehnat jakoukoliv školku pro dítě s autist.  stojí tolik námahy, sil a nervů.
Pomalu se z toho stává moje noční můra a přitom je to jen a jen o lidech.
Chci, aby už bylo líp, Lukáškovi, tetě, mně, prostě chci jen mít ty obyčejné dny, kdy se dá aspoň chvíli vydechnout a načerpat zlomek síly na další ty chmurné dny, které jsou bohužel realitou života.