Tak nevím...

Jelikož si v poslední době myslím, že Sárinka potřebuje zcela jinou péči, než jí nabízí normální školka, oslovila jsem školku speciální. Domluvila jsem návštěvu u paní ředitelky a byla se tam s přítelem podívat. Školka mě maximálně oslovila, je to přesně to, co bych si pro Sárinku představovala. Ale.... Opět velké "ale"! Školka je na plný úvazek, což pro mne znamená, přijít o prodlouženou mateřskou i péči o dítě a hledat si ihned zaměstnání (pobyt ve školce nesím přesáhnout 6 hodin). Vypadá to jednoduše, ale zase tak jednoduché to není.
Do práce jsem nastoupila předčasně,  bála jsem se, abych o ni nepřišla. Sárinka měla jen 2 roky. Tenkrát to bylo velké rozhodování, protože jsme řešili hlídání, ale práce nakonec zvítězila. Po roce ale nastalo velké chození po doktorech se Sárinkou, Lukášek byl často nemocný a aby toho nebylo málo, ležela jsem 2x v nemocnici (operace dutin, ledvinový kámen). Bylo toho nějak moc a moje máma, která děti hlídala to také přestala zdravotně zvládat. Nastalo další vělké rozhodování, zda dát výpověď. Bylo to tenkrát velmi těžké rozhodnutí, protože jsem věděla, že už se tam nikdy nevrátím a já tu práci opravdu milovala. Výborný kolektiv, spravedlivý a tolerantní šéf, to se málokdy poštěstí. Bylo mi z toho dost smutno, ale říkala jsem si, že se aspoň budu maximálně věnovat Sárince, to bylo v danou chvíli to nejdůležitější. Zažádala jsem si o prodloužení mateřské dovolené a o příspěvěk na péči. Po delším vyřizování, papírování atd. mi mateřskou prodloužili a Sárinku ohodnotili na II. stupeň postižení.
Nyní stojím zase před otázkou, co dál. Na jednu stranu bych chtěla pro Sárinku tu nejlepší péči, což tato školka nabízí, ale na druhou mám zůstat bez peněz? Splácíme docela velký úvěr a asi jako každý druhý zápasíme každý měsíc s penězi. Vím, že nové zaměstnání si hned tak nenajdu, mám dvě malé děti, navíc Sárinku s autismem. Také nevím, jak se bude mému novému zaměstnavateli líbit pravidelné návštěvy na logopedii, v Janu, u dokorů. Lukášek je astmatik, bývá často nemocný. A co hlídání? Moje máma už o tom nechce ani slyšet. Pomáhá mi jak může, ale pokud nastoupím do práce, nezvládne to. Rozhodla jsem se oslovit ještě další speciální školky (nejsou zrovna pro autist. děti), zda si kladou tytéž podmínky. Cítím se provinile, jako bych nechtěla chodit do práce, ale já si myslím, že by to ještě se Sárinkou nešlo. Mám z toho ale divný pocit...